Stáří organismů na Zemi

1880: Jednotlivá období geologická, z nichž máme doklady o tehdejším životě organickém, jest velmi těžko i přibližně počtem let co do jich délky naznačiti. Proto obrácena pozornost ke slunci, jež teplem a světlem veškerý organický život vzbuzuje. Přijme-li se, že hořící látka sluneční jest téže výhřevnosti, jako kamenné uhlí, trvalo by jen 5000 let; jak však J. R. Meyer se domnívá, padají do slunce stále nová tělesa zemská a tím nového paliva slunci se dostává. Ale padajících těles takových by musilo býti veliké množství, neboť kdyby ku př. podobný osud zastihl naši zemi, prodloužila by se doba slunce jen o 93 leta. Proto Helmholtz přijímá, že slunce povstalo soustředěním se hmoty po celé nynější soustavě sluneční rozšířené a kondensace ta dosáhši té velikosti, v jaké slunce se nyní nalézá, poskytuje tepla a světla na 20 milionů let. To však Crollu se zdá málo, a proto domnívá se, že O lehkomyslné honbě za vědeckými senzacemi slunce povstalo sražením se dvou stejných těles zemských, jež proti sobě se pohybovala rychlostí 476 mil angl. za sekundu, a nárazem tím že vyvinulo se tepla pro 70 milionů let. – A tu Heer dokládá: byť i byly všechny tyto hypothesy příliš odvážné, jisto jest, že dobu organického života na zemi nesmíme výše ceniti nad 100 milionů let.

Vel. (Vesmír 9, 178, 1880/15)

2020: Dnes víme, že existence života na Zemi se počítá nikoli v desítkách milionů, ale v miliardách let. V roce 1880 ještě samozřejmě nikdo neměl tušení o množství energie skryté v atomových jádrech a o mechanismu pohánějícím hvězdy. Pro tehdejší učence proto bylo obtížné realisticky odhadnout časovou škálu kosmických, geologických a evolučních dějů.