Sbohem a šáteček

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost

Ve čtvrtek 30. ledna dorazil do Spitzerova vesmírného dalekohledu poslední příkaz z řídícího střediska. Infračervený dalekohled se jeho vykonáním přepnul do pasivního režimu a navždy se odmlčel. I nadále se bude pohybovat po oběžné dráze kolem Slunce, ale jeho pozorovací mise je u konce.

Svou plánovanou životnost překonal několikanásobně. Vypuštěn byl 25. srpna 2003 a původně se počítalo s tím, že bude fungovat 2,5 roku, ale v plnohodnotném režimu nakonec pokračoval až do května 2009. Tehdy spotřeboval zásobu helia nutného pro chlazení infračerveného spektrografu a vícekanálového fotometru. Od té doby pracoval jen na dvou z původních čtyř kanálů infračervené kamery IRAC. Vesmír pozoroval už jen na vlnových délkách 3,6 μm a 4,5 μm, zatímco původně pokrýval větší rozsah vlnových délek (až k 160 μm). Přesto i nadále poskytoval cenná pozorování.

Za šestnáct let provozu přispěl k poznání Sluneční soustavy, Mléčné dráhy i vzdálených galaxií. Objevil mimo jiné největší Saturnův prstenec a měl výrazný podíl na objevu sedmi exoplanet v systému TRAPPIST-1. Příští tok by ho měl nahradit vesmírný dalekohled Jamese Webba, jehož vypuštění už ale bylo několikrát odloženo.

Jeden z bezpočtu snímků získaných díky Spitzerovu vesmírnému dalekohledu. Mlhovina W40, vzdálená asi 1400 světelných let od Slunce, připomíná motýla s rozpětím křídel dvanáct světelných let. Jedná se o hvězdnou kolébku – oblak plynu a prachu se stovkami rodících se hvězd. Kombinovaný snímek pořízený na vlnových délkách 3,6 μm, 4,5 μm, 5,8 μm a 8,0 μm.Snímek Snímek NASA, JPL-Caltech

Spitzerův vesmírný dalekohled (zde na pozadí imitujícím pozorování v infračervené části spektra) se definitivně odmlčel 30. ledna letošního roku.Ilustrace NASA, JPLCaltech, R. Hurt (IPAC)