Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

K čemu jsou nám asi relativní časy?

 |  3. 2. 2020
 |  Vesmír 99, 120, 2020/2

Při vyslovení pojmu relativní čas se mnoha z nás vybaví Albert Einstein a jeho zjištění, že čas je relativní veličina. Ve fyzice to znamená, že čas neplyne všude stejně. Co ale znamená relativní čas v lingvistice?

Čeština patří k jazykům s jednoduchým systémem slovesných časů. Má pouze tři slovesné časy, které primárně vyjadřují tzv. časy absolutní: čas minulý vyjadřuje minulost (seděl jsem), čas přítomný přítomnost (sedím) a čas budoucí budoucnost (budu sedět). V určitých typech vedlejších vět ale minulý čas vyjadřuje předčasnost (věděl, že tu někdo seděl), přítomný čas současnost (věděl, že tu někdo sedí) a budoucí čas následnost (věděl, že tu někdo bude sedět) vzhledem k ději věty řídící. V takových případech mluvíme o časech relativních.

Relativní časy se v češtině vyskytují ve vedlejších větách, které závisejí na nějakém výrazu s významem sdělení, myšlení nebo smyslového vnímání a vyjadřují vlastní obsah tohoto sdělení, myšlenky nebo smyslového vjemu. Proto se těmto větám říká věty obsahové: Péťa říkal (myslel, viděl, radoval se...), že jsou Vánoce. Přítomný čas v této větě nevyjadřuje přítomnost, ale pouze současnost s dějem věty řídící, je tedy časem relativním.

Nám Čechům se užívání relativních časů zdá naprosto přirozené, ale mnohým cizincům učícím se češtinu přijde nelogické: „Proč mám užít přítomný čas, když se jedná o minulost?“ V angličtině, francouzštině a dalších germánských a románských jazycích totiž platí tzv. časová souslednost – v nepřímé řeči a dalších vedlejších větách závislých na slovese v minulém čase se časy posouvají do minulosti, takže přítomný čas se změní na minulý, minulý čas na předminulý atd.

S časovou sousledností se můžeme setkat i v češtině. Někdy je totiž vhodnější vyjádřit současnost s minulým dějem nikoli pomocí přítomného, ale pomocí minulého času. Je to například tehdy, když by přítomný čas evokoval stálou platnost, nikoli jen současnost v minulosti: Federera překvapilo, jak dobře Sampras hrál (je myšlen jen jeden konkrétní zápas, nikoli stálá charakteristika Samprasova hráčského umění). Takových případů bychom našli víc, musíme je ale hodnotit spíše jako výjimky z pravidla. To by nám koneckonců potvrdil i Einstein, že nic neplatí absolutně.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

Marta Koutová

PhDr. Marta Koutová, Ph.D., (*1980) vystudovala český a německý jazyk a literaturu na PedF UK v Praze. V ÚJČ AV ČR se věnuje lexikologii a lexikografii. Je členkou autorského kolektivu připravovaného Akademického slovníku současné češtiny.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...