Krajina pro budoucnost

Českou krajinu musíme adaptovat na měnící se klima, je to nutné z hlediska ochrany životního prostředí i potravinové bezpečnosti. Za tempem probíhajících klimatických změn však zatím pokulháváme. Rektor České zemědělské univerzity (ČZU) Petr Sklenička je přesto optimista. Spoléhá na moderní technologie, ekonomickou motivaci a systematický výzkum, na kterém se s kolegy podílí. S řešením chronické klimatické krize nám mohou pomoci i zkušenosti s krizí akutní, koronavirovou.

Na České zemědělské univerzitě jste před časem přišli s konceptem chytré krajiny. Máme chytré telefony, chytré hodinky, chytrá města… Je to dost módní adjektivum. V čem by měla být chytrá krajina? — Jistou zprofanovanost tohoto adjektiva si moc dobře uvědomujeme, zvláště když se chytré město v představách mnohých redukuje na chytré lavičky. Ale upřímně: novináři i politici na to slyší, bylo to pragmatické rozhodnutí. Chytrá krajina je vize krajiny budoucnosti. Chceme využít všechny dostupné znalosti a vytvořit krajinu odolávající tvrdým podmínkám, které s sebou přinese klimatická změna – úbytku srážek, většímu podílu přívalových dešťů, vyšším teplotám… Chytrá krajina by těmto podmínkám měla nejen odolávat, ale měli bychom v ní být schopni vypěstovat dostatek potravin potřebných k soběstačnosti, aniž by to bylo na úkor biodiverzity a kvality životního prostředí. Mělo by se v ní dobře žít.

Jak by měla vypadat? — Musí využívat hi-tech možností své doby. Pokud jde o pěstování plodin, o některé lesnické práce, o některé prvky urbanizované krajiny, a především o vodní hospodářství, bude to krajina plně automatizovaná. Propojí se v ní precizní zemědělství, robotika, 5G sítě (nebo kolik G to v té době bude) a obnovitelné zdroje energie.

Zdůrazňujete hospodaření s vodou. Takže nějaký sofistikovaný systém závlah? — Voda je jeden z nejdůležitějších faktorů, které budou rozhodovat o budoucích výnosech. Pokud neuděláme nic, výnosy jen kvůli nedostatku vody klesnou o třicet, čtyřicet, někde i o více procent. Budeme-li umět vodu dopravit v tu správnou chvíli přesně tam, kde bude potřeba, můžeme tomuto propadu zabránit. Všichni si v tom berou za vzor Izrael. Pokud jde o použití technologií, pak jistě. Ale ne v tom, kam až může nedostatek vody zajít. My tu ještě pořád máme relativně dost vody, není třeba jí šetřit tak, že budeme dávat bodovou závlahu ke každému stéblu pšenice. Pojďme vodu v krajině točit, ať se odpařuje, ať krajinu zchlazuje.

Na ČZU chytrou krajinu uvádíte do praxe. Který z pilotních projektů je nejdál? — V enklávě Amálie na Lánsku testujeme na rozloze asi 500 hektarů koncept chytré zemědělské krajiny. Srážky tam jsou zhruba na polovině celorepublikového průměru, takže máme v tomto ohledu k dispozici podmínky, které v České republice plošně nastanou za třicet nebo padesát let. I s tak malým množstvím vody se v zemědělství a v lesním hospodářství dá vyjít. Nainstalovali jsme už téměř stovku různých monitorovacích přístrojů, které sledují stav na začátku i v průběhu přetváření krajiny a zdokumentují i výsledný efekt. Budeme tak mít detailní představu o vývoji situace. A také o tom, kolik taková proměna bude stát. Pilotní projekt nám umožní základní principy včetně jejich ekonomických aspektů generalizovat pro podobný krajinný typ napříč celou republikou. Do pěti let by proměna měla být u konce, bude to světový unikát. Když jsem se ptal zkušených kolegů z Izraele a Nizozemska, kam se na něco podobného můžeme jet podívat, nikdo nevěděl.

Co jste už kromě instalace měřicích přístrojů udělali? — Amálie leží na území CHKO, takže musíme dbát na všechna z toho plynoucí omezení, ale přesto se snažíme používat nejmodernější známé postupy. Založili jsme pokusné pole pro výzkum vodní eroze, testujeme na něm různé agrotechniky, způsoby setí, plodiny – třeba čirok, který má při srovnatelné biomase menší požadavky na vodu než kukuřice. Tím jsme začali, šlo to dělat od prvního dne. Na odvodněných plochách jsme standardní drenáž předělali na regulační, která během suchého období dokáže dostat vodu ke kořenům rostlin. V těchto dnech stavíme umělé mokřady s retenčním prostorem na dočištění a jímání vody pod drenážními výústěmi. Po Novém roce postavíme novou závlahovou nádrž. Ale budeme testovat i další technická opatření. S izraelským Volcani Center teď na části území připravujeme projekt závlah. Pokud jde o závlahy, v Česku jsme poněkud zaspali. Třicet let se tu neprovozovaly, nemáme ani lidi, kteří by je dokázali vyučovat. To se bude obtížně napravovat.

Prof. Ing. Petr Sklenička, CSc. (*1964)
Vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (dnešní Česká zemědělská univerzita, ČZU). V roce 2008 byl jmenován profesorem pro obor aplikovaná a krajinná ekologie, celý život se zabývá ochranou krajiny a půdy, včetně ekonomických a technologických aspektů této problematiky. V roce 2006 působil na Utah State University, v letech 2007–2015 byl děkanem Fakulty životního prostředí ČZU. Od roku 2018 je rektorem ČZU a od srpna 2019 předsedou České konference rektorů.Snímek Petr Zmek

Debata o budoucnosti zemědělství se často polarizuje: buď návrat ke kořenům, k tradičním selským postupům, nebo průmyslové intenzivní zemědělství. Vy kombinujete tradiční s moderním? — Je to vlastně podstata moderního zemědělství: maximálně využívat osvědčené tradiční postupy a přidávat k nim nové technologie, především s ohledem na co nejmenší dopady na životní prostředí. Chytrá krajina nejen nevylučuje intenzifikaci, ale podporuje ji. Jen v jiné podobě, než jak ji známe. Intenzifikace je nezbytná pro udržení výnosů, moderní technologie umožňují provádět ji šetrně. Minimalizovat vstupy – přesně dávkovat vodu, hnojiva i pesticidy.