Jít proti proudu

Moderní a úspěšná existence časopisu Vesmír trvá nepřetržitě od roku 1923. Tehdy se jej ujal Bohumil Němec a zasvětil ho odkazu Aloise Rašína, ministra financí, který tragicky zesnul téhož roku v únoru. Byly to politika a společné ideály, které propojily významného biologa s temperamentním advokátem a národohospodářem. Oba byli pokrokáři a čeští nacionalisté a oba se sešli v národní demokracii, straně, která navazovala na mladočeskou tradici před Velkou válkou. Oba byli zajedno v tom, že osvěta v přírodních vědách má zásadní dopad na humanitní sektor a platí to i naopak.

A jak s nimi souvisí Rudolf Kopecký (1893–1981), jehož editované paměti by bylo škoda minout? Bývá označován jako „poslední mladočech“ a aspiroval na vedení národní demokracie v poúnorovém exilu, ovšem jeho konkurentem nebyl nikdo jiný než Mirko Rašín, syn zvěčnělého ministra, právník a diplomat s ikonickým jménem. Memoáry jsou oblíbeným žánrem napříč profesemi, a tak je až s podivem, že se ještě najdou takové, které by byly přínosné a zároveň nebyly dosud vydány. Tak by tomu patrně bylo i u rozsáhlých Kopeckého pamětí, nebýt berounského nakladatelství Machart a zorientovaného editora Martina Nekoly, který se poúnorovému exilu věnuje systematicky. Důvodů, proč Kopeckého paměti dosud čekaly na vydání, je několik. Zásadním problémem je jejich rozsah a uložení originálu. Kopecký psal paměti posledních 20 let života, popsal téměř 2500 stran, více než 450 kapitol, a v kopiích se nacházejí v několika archivech v USA a ve Velké Británii. Po roce 1989 se dostal jejich text i do Československa, digitalizovala jej knihovna Libri Prohibiti. Z textu ovšem bylo třeba vybrat jen část a tu předložit českému čtenáři, celkové vydání je patrně nad síly našeho prostředí.