Nečekaný způsob rybího cestování

Sladkovodní ryby často najdeme v jezerech a tůních tak odlehlých, že není snadné pochopit, jak se tam mohly dostat. Ryby osídlily vulkanická jezera uzavřená v sopečných kalderách a velmi rychle se objevují také v nových tůních, ať již vznikly přirozeně, či rekultivačními zásahy člověka. V Evropě máme tendenci svádět introdukce na člověka. Velmi často ale jde o druhy v Evropě nepůvodní, u nichž bychom rybáře z vysazování asi nepodezírali – třeba střevličku východní (Pseudorasbora parva) či karase stříbřitého (Carassius gibelio). Mimo Evropu se to týká například kapra obecného (Cyprinus carpio), nepříjemného invazního druhu v Americe, Austrálii i některých částech Afriky.

Nejčastěji se přirozené (nezáměrné) kolonizace vysvětlují přenosem na zobácích, peří a nohách vodních ptáků. Rybí jikry bývají lepivé a tento způsob transportu jistě dává smysl. Problém je, že taková kolonizace odlehlých vodních biotopů, o níž uvažovali už Darwin a Wallace, nemá téměř žádnou oporu v záznamech. Nedávná souhrnná práce švýcarských autorů [1], zaměřená na způsoby kolonizace odlehlých vodních biotopů rybami, potvrdila pouze jediný publikovaný údaj. Týkal se jiker štiky obecné (Esox lucius) nalepených na nohou kachny divoké (Anas platyrhynchos). Zaznamenaných (avšak nedohledaných) případů bude jistě víc, ale nepoměr mezi častým výskytem ryb v odlehlých vodních biotopech a možnostmi jejich kolonizace je zřejmý. Významný způsob osidlování odlehlých lokalit rybami nám nejspíš stále uniká. Nyní jsme vysvětlení této záhady snad trochu blíž.