Nakažliví zpěváci

„To je ale vlezlá odrhovačka!“ A stejně se v tramvaji přistihnete, že si ji broukáte. Někdy je odrhovačka tak neodolatelná, že vás přistihnou i spolucestující…, kteří si ji sami pískají. Nemyslete si však, že některé songy se těžko vyhánějí z hlavy jen nám.

Strnadec bělohrdlý (Zonotrichia albicollis) patří mezi ty severoamerické opeřence, které zná i kdejaký tamější nezájemce o přírodu. Jeho zpěv, neodbytně připomínající autorovi tohoto textu volání polní trubky na nástupu, si lze totiž snadno zapamatovat a přepsat jako „Ó sladká Kánadó Kánadó Kánadó“ („O-oh sweet Canada, Canada, Canada“).

Jenže na scénu vstupuje kulturní evoluce (i ornitologická občanská věda – bez nahrávek pořízených laiky by podobná velkoškálová studie vznikla těžko). A tentokrát bude třeba přepsat nejen učebnice (ve vědě každodenní standard), ale dokonce i terénní určovací příručky (pokud vím, to se ještě nestalo nikdy). Před koncem minulého století totiž popustili strnadci ze západní Kanady kreativitě uzdu: místo diagnostických tří repetic přešli na dvě.

Střih, o pár dekád později: chytlavá varianta zpěvu se dvěma finálními „Kánadámi“ převálcovala celý kontinent. Po 3300 km dosáhla Québecu. Kam došla, tam původní varianta se třemi opakováními „vyhynula“. Pokud uvažujeme v termínech Dawkinsových memů, pak bez uvozovek: tak jako přírodní výběr = hynutí alel, kulturní výběr = smrt memů. Inu, replikátor jako replikátor.

Jaký je mechanismus této u ptáků první doložené změny dialektu na kontinentální úrovni? Strnadci na zimovišti nezahálejí – zpívají si. Skvělá příležitost nakazit se novým ptačím superhitem. Zatímco na hnízdišti se novic může učit jen od otce (nuda, jak ví každý teenager, i ten ptačí) a pár sousedů, na zimovišti je příležitostí o mnoho řádů více. Badatele však poněkud zaskočilo, kde muzikálně novátorští strnadci ze západu své hity šíří.

Strnadec bělohrdlý (Zonotrichia albicollis) nepotřebuje rádio: k tomu, aby celé jeho populace začaly zpívat jinou písničku, se prostě jen učí zpívat na zimovišti. Central Park, New York, USA.Snímek Tomáš Grim

Pohled na mapu hnízdišť (nahrubo: Kanada) a zimovišť (podobně zaokrouhleně: USA) by snadno vedl k domněnce, že strnadci z Britské Kolumbie tráví zimu v Kalifornii. Logické – a chybné. Zápaďáci totiž zimují v Texasu. Tam mají možnost akusticky infikovat tradicionalisty jak ze západu, tak z východu. Tím se elegantně vysvětluje trend vypozorovaný z nahrávek: módní písničková vlna nešla „logicky“ západovýchodně, ale skokově.

Proč ptáci zpívají? Tato otázka sice obnáší hned čtyři naprosto odlišné významy (a proto i čtyři různé okruhy odpovědí: Vesmír 79, 92, 2000/2), ale nás zajímá užitečnost ptačího zpěvu. Samečci se snaží obalamutit samičky, aby se s nimi spářily (a případně, u druhů s dvojrodičovskou péčí, i spárovaly). Samička z toho taky ale něco musí mít. Proto by měla píseň informovat samičku o kvalitách samce. Co se ale stane, když samec i ti další v okolí zpěv hromadně změní? Myslím, že se můžeme těšit na další výzkum, který přepíše docela základní stránku behaviorální a evoluční biologie.

Otter K. A. et al.: Current Biology, 2020, DOI: 10.1016/j.cub.2020.05.084