i

Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Migrující křepelky – pochoutka, která zabíjí

 |  2. 11. 2020
 |  Vesmír 99, 658, 2020/11

Otrava člověka masem tažných křepelek polních (koturnismus) je známa z venkovských oblastí mediteránu a severní Afriky. Přestože v průběhu let padlo podezření na mnoho pachatelů, stále není zcela jednoznačné, co otravu způsobuje.

První zmínk u o koturnismu nalezneme již ve Starém zákoně, konkrétně v 4. knize Mojžíšově (Numeri 11,31–34) popisující pohromu, která dopadla na část Izraelitů během jejich putování Sinají:

V tom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země. 32Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů,1) takže si je rozprostřeli po celém táboře. 33Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou. 34To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.

Kromě biblického textu nalézáme četné zmínky o koturnismu od 4. století před naším letopočtem nejprve u autorů řeckých (Aristoteles) a později i římských (např. Galén, Lucretius, Filón z Alexandrie, Sextus Empiricus) a raně křesťanských (Didymos Alexandrijský). Všichni jmenovaní popisují, že se křepelky (Coturnix coturnix) po konzumaci semen bolehlavu plamatého (Conium maculatum) nebo blínu černého (Hyoscyamus niger) stanou pro člověka jedovatými. Dle římského vojevůdce, filozofa a přírodovědce Plinia Staršího bylo pojídání migrujících křepelek v Římě v 1. století n. l. dokonce zakázáno.

Zájem o „otravu křepelkami“ pokračoval i ve středověku, o čemž svědčí spisy z raně islámského a židovského prostředí. Autoři jako Ibn Síná (Avicenna), al-Kazvíní nebo Maimonides se taktéž domnívali, že otravy způsobené konzumací křepelčího masa mají na svědomí jedovaté rostliny v potravě ptáků, a to například oměj (Aconitum sp.) nebo kýchavice (Veratrum sp.). Ve Starém světě se tyto případy objevují porůznu, zejména v severním Alžírsku, jižní Francii, Řecku, Turecku a v jihozápadních státech bývalého Sovětského svazu. V Alžírsku a Francii jsou křepelky pro člověka jedovaté během jarní migrace na hnízdiště, ale naopak zcela bezpečné při podzimní migraci. Naopak v Řecku, severovýchodním Turecku, ale i zbytku Černomoří jsou křepelky potenciálně nebezpečné pouze během své podzimní pouti na zimoviště.

Hledání rostliny-pachatele

Nyní vidíte 29 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie, Ornitologie

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné