Trocha arzenu neuškodí

Kalifornské jezero Mono nepatří zrovna k nejpříhodnějším místům pro život. Nejenže je zásadité a hypersalinní, ale taktéž obsahuje vysoké množství rozpuštěného arzenu. Donedávna se mělo za to, že kromě různých extrémofilních bakterií v něm žijí pouze dva druhy živočichů, konkrétně endemická žábronožka Artemia monica a zástupce blanokřídlých Ephydra hians (z čeledi Ephydrinae, česky břežnicovití). Během dvou návštěv jezera v letech 2016 a 2017 zde však skupina vědců kolem profesora Paula W. Sternberga z Caltechu objevila hned osm zástupců hlístic (Nematonda), přičemž v jednom případě se dokonce jednalo o druh vědě dosud neznámý (patří do rodu Auanema). Laboratorní testy odhalily, že odolnost těchto hlístic je vskutku mimořádná, neboť dokážou přežít koncentraci arzenu 500× vyšší, než je smrtelná dávka pro člověka. Vědci zároveň zjistili, že určitou roli v této rezistenci může hrát mutace v genu dbt-1. Nicméně to nebude jediná podmínka, neboť stejnou mutaci nese i havajská populace jiné hlístice, háďátka řepného (Caenorhabditis elegans), které tak vysokou odolnost vůči arzenu nemá. Badatelé však usuzují, že právě mutovaná varianta zmíněného genu sdílená vícero zástupci hlístic z různých oblastí může být preadaptací této skupiny pro osidlování některých extrémních stanovišť, a je tak nabíledni podívat se po těchto tvorech i na jiných podobných lokalitách.

Ekologické vztahy v jezeře Mono. Šipky směřují vždy k požíraným organismům; čárkované šipky znázorňují vztahy jen předpokládané.Kresba Vesmír podle Shih P.-Y., upraveno a zjednodušeno

Shih P.-Y. et al.: Current Biology, DOI: 10.1016/j.cub.2019.08.024