Venkovští tlouštíci

Zatímco zpravodajské kanály nám tu a tam ukazují divácky vděčné obrázky hladomorů v různých koutech třetího světa, mnohem masovějším problémem se v posledních dekádách stává celosvětová epidemie obezity. Dlouho se předpokládalo, že jedním z kořenů tohoto zla je překotná urbanizace. V našich představách se obyvatelstvo předměstských slumů krmí většinou sladkými a tučnými balenými potravinami (v jejich okolí často jedinými cenově dostupnými), zatímco venkovská populace žvýká zrní, kořínky a další výpěstky. Práce na venkově má také být fyzicky neskonale náročnější a nedostatek jiné zábavy nutí k volnočasovým fyzickým aktivitám i mládež. Četné vlády tak prosazují řadu opatření cílených zejména na města. Patří sem celosvětový boom cyklostezek, parků a pěších zón, design budov podporující pohybové aktivity uživatelů nebo pilotní projekty dotovaných obchodů se zdravými potravinami.

Nové globální srovnání vývoje BMI ale ukazuje, že naše představy rustikální idyly v kontrastu ke zkaženým velkoměstům ztrácejí opodstatnění. V rozvinutých zemích je již nyní míra obezity venkovské populace vyšší než té městské. A třetí svět nezůstává pozadu. Ústup samozásobitelského zemědělství a celková mechanizace dávno změnily venkovský životní styl po celém světě (snad s výjimkou subsaharské Afriky a jižní Asie – zatím). Rurální oblasti třetího světa tak mírou otylosti dohánějí města a na řadě míst je mohou brzy předstihnout. To si brzy vyžádá zásadní přehodnocení strategie boje s těmito trendy. Zasáhnout široké venkovské oblasti bude složitější než cílit na koncentrované městské obyvatelstvo. Nabízí se přísnější kontrola potravin (zejména např. ve školních bufetech) a různé fiskální nástroje, jako je mexické zvláštní danění nezdravých potravin nebo dotace vhodnějších alternativ. Jak ale s novými poznatky jednotlivé státy reálně naloží, na to si budeme muset počkat.

Madagaskar snad lze s mírně přivřeným okem považovat za subsaharskou Afriku. Spadá tedy mezi ony výjimky, které zmiňuje ve svém článku Petr Zouhar. Samozásobitelské zemědělství bez mechanizace tu rozhodně není na ústupu a míra obezity se limitně blíží k nule. Okolní svět zde přesto má významný vliv. Většinu venkova si „rozdělily“ nadnárodní obchodní společnosti (zejména čínské) a pod pohrůžkou ztráty půdy vykupují od drobných zemědělců většinu úrody za ceny významně nižší, než je na trhu obvyklé. To, co zbývá, většinou k obživě sotva stačí a v hubenějších letech nestačí vůbec. Pro tamní rolníky je epidemie obezity asi stejně fantaskní zpráva jako pro nás Evropany hladomor.Snímek Pavel Hošek

NCD Risk Factor Collaboration, Nature, DOI: 10.1038/s41586-019-1171-x