Lemuří kondice

Vliv člověka na prostředí a organismy v něm žijící je jistě značný. Při plánování a zakládání nových chráněných území by však bylo užitečné posoudit tento parametr poněkud konkrétněji (Vesmír 88, 104, 2009/2).

O lemurech se v minulosti soudilo, že se jim daří jen v nenarušených primárních lesích. Později však byli nalezeni i v krajině značně pozměněné a ukázalo se, že mnohé druhy se životu „v blízkosti člověka“ dokážou přizpůsobit. U malého městečka Tsinjoarivo, asi 50 km jižně od hlavního města Madagaskaru, by měla být v horizontu několika málo let zřízena nová rezervace. Hory i údolí zde stále ještě porůstá deštný les, i když mnohde čelí silnému tlaku ze strany člověka. Jedním z důvodů pro ochranu kraje je přítomnost poměrně vzácného lemura, sifaky velkého (Propithecus diadema;
na snímku). Žije v malých skupinkách, které obvykle tvoří jeden samec, jedna nebo dvě samice a několik nedospělých „výrostků“.

Sifaka velký (Propithecus diadema).Snímek Pavel Hošek

Současný průzkum ukazuje závislost fyzické kondice a zdravotního stavu sifaků na míře, s jakou je narušeno jejich životní prostředí. Jedinci v nejponičenějších lesních fragmentech jsou hubenější, mají řidší a kratší srst, porodní váha mláďat je nižší a malí lemurci pomaleji rostou. Avšak lemuři z lesů jen mírně „poškozených“ kupodivu žádné změny nevykazují. Daří se jim stejně jako jejich příbuzným v původním primárním porostu. Možné vysvětlení je v rychlosti, s jakou se zhruba dvacet let žijící sifakové dokážou přizpůsobovat změnám ve svém okolí. Jsou-li pozvolné, zvládnou to bez zjevných potíží, jsou-li příliš rychlé, zvířata jim přivyknout nedokážou a chřadnou.

Irwin M. T. et al., Scientific Reports, DOI: 10.1038/s41598-019-45426-2