Je to dobrý?

Co máme touto frází na mysli? Můžeme se ptát na kvalitu jídla, knihy, na nějakou situaci, náš zdravotní stav ap. Ať už se snažíme odpovědí získat hodnocení čehokoliv, asi by „to něco“ mohlo být ještě dobřejší, dobrejší, lepčí, lepšejší, lepšetnější, což jsou tvary užívané pro stupňování přídavného jména dobrý v českých nářečích. Posuneme-li se o další stupeň výš, můžeme zaslechnout na různých místech Česka, že je to nijlepší, nijlepčí nebo nájlepší.

Přídavné jméno dobrý má bohatou spojitelnost nejen s podstatnými jmény, ale často je součástí frazeologických nebo ustálených spojení, která jsou přenesená a jedinečným způsobem dokreslují situaci. Zůstaneme u českých nářečí a zastavíme se u frazémů vztahujících se k člověku, pocházejících z Archivu lidového jazyka a z materiálových zdrojů k Slovníku nářečí českého jazyka. Tato frazeologická spojení trefně a někdy úsměvně vyzdvihují pozitivní či negativní lidské vlastnosti a schopnosti. Bývají expresivní a odráží se v nich i venkovský způsob života.

O ženě či dítěti hodném a milém by se ve středních nebo západních Čechách mohlo říct, že je jako dobrá hoďina. Je-li člověk laskavý přespříliš, mohl se na něj někdo na Písecku zlobit: to jim furt musíš vokazovad dobrí voko! Spojení dobrí voko ale může také znamenat ,snažit se u někoho zavděčit‘: uďál si u ňej dobrí voko (Semilsko), už méně známý je význam ,mít dobrý vkus‘: má dobrí voko (Lípa nad Orlicí). Kdo umí mlčet, má dobrej držák (Vysoké nad Jizerou), naopak o tom, kdo je výřečný, řeknou na Chodsku, že má dobrou houbu.

Jiná frazeologická spojení vycházejí ze stinné lidské stránky. O zlém člověku se ironicky na Uherskohradišťsku může říct: je dobrí, že bi ho aňi z medem nezedeu ,nesnědl‘. Když se někdo přetvařuje, ďelá se do vočíh dobrej (Klatovsko). Rozzlobená matka kárala na Frenštátsku dítě slovy: ty si dobry na vředy kłasť. Neschopný člověk si může vysloužit hodnocení: je dobrej za vús, abi hnúj nepadal (Nymburk).

Jistě si další fráze se slovem dobrý vybavíte. Je však škoda, že část nářečních spojení mizí s odcházející generací a s nimi i důležité hodnoty, které se v nich odrážejí. O svornosti mezi lidmi je úsloví ze středních Čech: dobrá vúle koláče jídá.