Dvě dobra se nemusejí sčítat

I přes značné pokroky v léčbě diabetu 2. typu a přes řadu nových léčiv založených na originálních mechanismech účinku zůstává metformin základním léčivem tohoto onemocnění, přestože mechanismus jeho působení není dosud zcela objasněn. Ukázalo se, že metformin kromě dalších pozitivních účinků také zpomaluje nástup onemocnění u pacientů s rizikovými faktory pro vznik diabetu 2. typu. Dalším faktorem jednoznačně prokazujícím pozitivní efekt jak u diabetu, tak u vlivu na stárnutí je aerobní cvičení.

V nedávno publikované studii celkem překvapivě skupina amerických vědců prokázala, že kombinace metforminu a aerobního cvičení antagonizuje (tj. působí proti) zlepšení inzulinové senzitivity a kardiorespiratorní zdatnosti. Přitom metformin i aerobní cvičení samostatně inzulinovou senzitivitu zlepšují a zároveň snižují riziko vzniku diabetu. Celý experiment vědci vedli jako dvojitě zaslepenou randomizovanou studii na 53 dobrovolnících starších 60 let. Studie prokázala, že vliv metforminu u cvičících pacientů je minimálně zčásti spojen s vlivem metforminu na mitochondrie. Metformin jednoznačně rušil zvýšenou mitochondriální respiraci v kosterním svalstvu po aerobním cvičení.

Pozitivní vliv metforminu na řadu metabolických procesů vedl i k úvahám o jeho použití k oddálení stárnutí. Bez dodatečných studií vedoucích k lepšímu porozumění mechanismu ovlivnění účinků aerobního cvičení metforminem to však nelze doporučit. Pokud se zmíněný efekt současného podávání metforminu a provádění aerobního cvičení potvrdí na větším souboru dobrovolníků, lze očekávat doporučení nepoužívat metformin u pacientů s rizikovými faktory, u nichž dosud nebyl prokázán diabetes a kteří jsou schopni provádět řádné aerobní cvičení.

A. R. Konopka et al., Aging Cell, DOI: 10.1111/acel.12880