i

Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

Goughův ostrov bez uší

 |  8. 7. 2019
 |  Vesmír 98, 390, 2019/7

Goughův ostrov leží uprostřed Atlantického oceánu mezi Afrikou a Jižní Amerikou. Na tomto relativně malém území (91 km2) ovšem sídlí nejen endemické ptačí druhy, například rovetie zelená (Rowettia goughensis), ale také na něm hnízdí čtyři miliony párů mořských ptáků, a to včetně kriticky ohroženého albatrosa tristanského (Diomedea dabbenena) či ohrožených buřňáků Salvinových (Pachyptila salvini macgillivrayi) a bělobřichých (Pterodroma incerta). V poslední době se jejich hnízdní úspěšnost podstatně zhoršila. Příčinou jsou tvorové, od nichž byste to možná nečekali – myši (Vesmír 98, 6, 2019/1). Ty se na ostrov dostaly v průběhu 19. století díky projíždějícím lodím a od té doby značně narostly nejen jejich populace, ale i jejich tělesná schránka – váží až dvojnásobek toho, co jejich předkové.

Vliv myší na místní populace ptáků je zdrcující. Podle odhadů studie týmu Anthonyho Caravaggiho myši každoročně zabijí 1,7 milionu mláďat (rovetií i mořských ptáků), která se neumějí jejich nájezdům bránit, podobně jako se dronte mauricijský neuměl bránit lidem a jimi dovezeným savčím predátorům. Myš o hmotnosti 35 gramů samozřejmě nesežere celé až desetikilové mládě, to ale často podlehne zranění způsobenému zuby těchto „hladovců“. Ochranáři z britské Královské společnosti pro ochranu ptáků (RSPB) se ovšem nechtějí smířit s tím, že by mořští ptáci měli podobný osud jako dodo (Goughův ostrov je součástí britského zámořského území Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, a spadá tedy pod britskou korunu). Na příští rok proto plánují s využitím dvou vrtulníků aplikovat na ostrov rodenticid ve formě cereálních pelet. Na projektu spolupracují i britská vláda, ministerstvo životního prostředí Jihoafrické republiky (ta má na ostrově svou meteorologickou základnu) a společnosti BirdLife International a Island Conservation.

Caravaggi A. et al., Ibis, DOI: 10.1111/ibi.12664

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné