i

Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Mokřad není vana, nemá pevné hranice

 |  3. 6. 2019
 |  Vesmír 98, 336, 2019/6

Bažina, mokřadní louka, slatina, vrchoviště, rybník, poldr, říční niva, lužní les, prameniště, estuár… Rozmanitost mokřadů je obrovská a složitost jejich fungování ani význam pro přírodu a člověka jsme ještě do všech detailů nepoznali a nedocenili. Nepřehlédnutelnou postavou mezi „mokřadníky“, jak si odborníci na tyto ekosystémy říkají, je v českém i mezinárodním měřítku botanik a ekolog Jan Květ.

Slovo mokřad jste do české odborné terminologie v sedmdesátých letech minulého století vnesl vy s Dagmar Dykyjovou. Proč jste tehdy pocítili potřebu nového termínu? — Potřebovali jsme najít vhodný český překlad tehdy nového anglického slova wetland. Slova jako močál nebo bažina v mnohých lidech vzbuzují negativní emoce, pojí se s něčím nebezpečným a nezdravým. Proto jsme zvolili neutrální slovo mokřad, které se v běžné mluvě i v beletrii používalo už předtím, byť zpravidla v užším významu, než v jakém se dnes používá v odborné literatuře. Bezprostřední inspirací nám bylo slovenské slovo „mokraď“.

Ale v knize Mokřady z roku 2017 pracujete i se slovem bažina jako s odborným termínem. — Protože jsme narazili na další překladatelský problém. Jak odlišit dva typy mokřadů, jejichž rozdělení se nám líbilo v americké terminologii: mokřady s dominantními dřevinami (swamp) od mokřadů s bylinnými a travinnými porosty (marsh). Nakonec jsme přiřkli termín močál dřevinným mokřadům a termín bažina těm bylinným. To je novinka a nevím, zda si na to lidé zvyknou.

U nás mokřady vznikají spíše nechtěně samy od sebe, protože odvodňovací systémy, vybudované hlavně v 70. a 80. letech, dosluhují, ucpávají se a rozpadají. Zemědělci takto vzniklé mokřady likvidují; pokud by to neudělali, nedostali by dotaci.

Jaké biotopy se vlastně řadí mezi mokřady? Laik by řekl, že všechny, v nichž člověku čvachtá v botách, ale to na odbornou definici asi nestačí. — Tohle je složitější otázka, než by se možná zdálo, definic je poměrně hodně. Nejširší je ta, s níž pracuje Ramsarská úmluva z roku 1971: „Mokřady jsou území bažin, slatin, rašelinišť (vrchovišť) i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů.“

Do toho se vejde opravdu leccos. — Ano, všechna jezera a řeky, dokonce i mořské oblasti, v nichž je při přílivu hloubka od sedmi řekněme do jedenácti metrů. Toto široké pojetí je dáno tím, že Ramsarská úmluva vznikla především na ochranu vodních a bažinných ptáků, pro něž jsou vodní plochy pochopitelně významné. Navíc všude ve světě byly vody všeho druhu ohroženy znečištěním a vysoušením, takže to autoři úmluvy vzali šmahem, aby pokryli co nejširší spektrum ekosystémů, v nichž se životní funkce organismů trvale nebo alespoň po část roku musí přizpůsobovat zamokření nebo zaplavení jejich biotopů. V sekci produkčních procesů Mezinárodního biologického programu (IBP) jsme naopak pracovali s poměrně úzkou definicí. Mokřad pro nás byla plocha porostlá dominantními bylinnými makrofyty, jejichž fotosyntéza probíhá převážně ve vzdušném prostředí a jež koření v půdě, která je po převážnou část vegetačního období zcela nasycena vodou.

Takže jste tam nezahrnuli otevřené vodní plochy, ale ani třeba lužní lesy? Ty bych tam zrovna čekal. — Vzniklo to tak, že se pro světové porovnání produkce hledaly jako modelové takové rostlinné indikátory, které by byly prakticky kosmopolitní. Jedním z nich byl rod rákos (Phragmites), druhým rod borovice (Pinus). Chytili jsme se rákosu a začali jsme studovat jeho porosty na jižní Moravě a v jižních Čechách. Někdy kolem roku 1970 jsme se vydali směrem k ekosystémovému výzkumu pobřežních mokřadů, tedy ekotonů na rozmezí vody a souše u našich rybníků. Jako model jsme si vzali jednak Opatovický rybník na Třeboňsku, v oblasti klimaticky spíše suboceanické, jednak Nesyt na jižní Moravě, v panonské oblasti s klimatem spíše kontinentálním. Vodními makrofyty, dřevinami, rašeliništi a přímořskými mokřady se zabývaly jiné sekce nebo pracovní skupiny IBP. Časem jsme založili pracovní skupinu pro studium mokřadů, která po skončení IBP pokrývala i mokřady, jimiž se předtím zabývaly terestrická, sladkovodní a nakonec i mořská sekce IBP. Postupně se mokřady staly svébytným objektem jak studia, tak ochrany, a zejména v Severní Americe i legislativy.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Krajinná ekologie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné