i

Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Mokřad není vana, nemá pevné hranice

 |  3. 6. 2019
 |  Vesmír 98, 336, 2019/6

Bažina, mokřadní louka, slatina, vrchoviště, rybník, poldr, říční niva, lužní les, prameniště, estuár… Rozmanitost mokřadů je obrovská a složitost jejich fungování ani význam pro přírodu a člověka jsme ještě do všech detailů nepoznali a nedocenili. Nepřehlédnutelnou postavou mezi „mokřadníky“, jak si odborníci na tyto ekosystémy říkají, je v českém i mezinárodním měřítku botanik a ekolog Jan Květ.

Slovo mokřad jste do české odborné terminologie v sedmdesátých letech minulého století vnesl vy s Dagmar Dykyjovou. Proč jste tehdy pocítili potřebu nového termínu? — Potřebovali jsme najít vhodný český překlad tehdy nového anglického slova wetland. Slova jako močál nebo bažina v mnohých lidech vzbuzují negativní emoce, pojí se s něčím nebezpečným a nezdravým. Proto jsme zvolili neutrální slovo mokřad, které se v běžné mluvě i v beletrii používalo už předtím, byť zpravidla v užším významu, než v jakém se dnes používá v odborné literatuře. Bezprostřední inspirací nám bylo slovenské slovo „mokraď“.

Ale v knize Mokřady z roku 2017 pracujete i se slovem bažina jako s odborným termínem. — Protože jsme narazili na další překladatelský problém. Jak odlišit dva typy mokřadů, jejichž rozdělení se nám líbilo v americké terminologii: mokřady s dominantními dřevinami (swamp) od mokřadů s bylinnými a travinnými porosty (marsh). Nakonec jsme přiřkli termín močál dřevinným mokřadům a termín bažina těm bylinným. To je novinka a nevím, zda si na to lidé zvyknou.

U nás mokřady vznikají spíše nechtěně samy od sebe, protože odvodňovací systémy, vybudované hlavně v 70. a 80. letech, dosluhují, ucpávají se a rozpadají. Zemědělci takto vzniklé mokřady likvidují; pokud by to neudělali, nedostali by dotaci.

Jaké biotopy se vlastně řadí mezi mokřady? Laik by řekl, že všechny, v nichž člověku čvachtá v botách, ale to na odbornou definici asi nestačí. — Tohle je složitější otázka, než by se možná zdálo, definic je poměrně hodně. Nejširší je ta, s níž pracuje Ramsarská úmluva z roku 1971: „Mokřady jsou území bažin, slatin, rašelinišť (vrchovišť) i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů.“

Do toho se vejde opravdu leccos. — Ano, všechna jezera a řeky, dokonce i mořské oblasti, v nichž je při přílivu hloubka od sedmi řekněme do jedenácti metrů. Toto široké pojetí je dáno tím, že Ramsarská úmluva vznikla především na ochranu vodních a bažinných ptáků, pro něž jsou vodní plochy pochopitelně významné. Navíc všude ve světě byly vody všeho druhu ohroženy znečištěním a vysoušením, takže to autoři úmluvy vzali šmahem, aby pokryli co nejširší spektrum ekosystémů, v nichž se životní funkce organismů trvale nebo alespoň po část roku musí přizpůsobovat zamokření nebo zaplavení jejich biotopů. V sekci produkčních procesů Mezinárodního biologického programu (IBP) jsme naopak pracovali s poměrně úzkou definicí. Mokřad pro nás byla plocha porostlá dominantními bylinnými makrofyty, jejichž fotosyntéza probíhá převážně ve vzdušném prostředí a jež koření v půdě, která je po převážnou část vegetačního období zcela nasycena vodou.

Takže jste tam nezahrnuli otevřené vodní plochy, ale ani třeba lužní lesy? Ty bych tam zrovna čekal. — Vzniklo to tak, že se pro světové porovnání produkce hledaly jako modelové takové rostlinné indikátory, které by byly prakticky kosmopolitní. Jedním z nich byl rod rákos (Phragmites), druhým rod borovice (Pinus). Chytili jsme se rákosu a začali jsme studovat jeho porosty na jižní Moravě a v jižních Čechách. Někdy kolem roku 1970 jsme se vydali směrem k ekosystémovému výzkumu pobřežních mokřadů, tedy ekotonů na rozmezí vody a souše u našich rybníků. Jako model jsme si vzali jednak Opatovický rybník na Třeboňsku, v oblasti klimaticky spíše suboceanické, jednak Nesyt na jižní Moravě, v panonské oblasti s klimatem spíše kontinentálním. Vodními makrofyty, dřevinami, rašeliništi a přímořskými mokřady se zabývaly jiné sekce nebo pracovní skupiny IBP. Časem jsme založili pracovní skupinu pro studium mokřadů, která po skončení IBP pokrývala i mokřady, jimiž se předtím zabývaly terestrická, sladkovodní a nakonec i mořská sekce IBP. Postupně se mokřady staly svébytným objektem jak studia, tak ochrany, a zejména v Severní Americe i legislativy.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Krajinná ekologie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné