Ten třetí v bérci

Že u nás, čtvernožců (Tetrapoda), rámcově kopírují zadní končetiny ty přední co do složení kostí, bereme za samozřejmé. Vulgárně by se dal základní vzorec popsat takto: jedna kost, kloub, dvě kosti, poněkud složitější kloub, spousta kůstek, pět kůstek a pět prstů. Na samém úsvitu naší evoluční linie to vše bylo ale mnohem zajímavější. Nejenže první pionýři suchozemského života, jako Ichthyostega a Acanthostega, měli více než pět prstů, ale jak dokazuje studie zveřejněná v časopise PNAS, podivné věci se děly i o úroveň výše, tj. v oblasti bérce, kde je našinec zvyklý hledat kost holenní a lýtkovou (na různém stupni srůstu u různých skupin). Alespoň to nám ukazuje prvohorní dravá lalokoploutvá ryba rodu Rhizodus, u níž se s využitím počítačové tomografie podařilo v kostře zadní končetiny (břišní ploutve) odhalit v místě „bérce“ kosterní elementy rovnou tři. Zajímavé je, že v místě „předloktí“ jsou spořádaně elementy dva. Dle autorů to ukazuje, že na počátku byl program vývoje zadních končetin do jisté míry autonomní vůči tomu, který využívají končetiny přední. Je i dost možné, že jeho regulační mechanismus nepřipomínal nic z toho, co známe dnes, a to včetně situace u některých vývojových poruch, které také mohou vést k vzniku třetí kosti v této oblasti končetin.

Rekonstrukce lalokoploutvé ryby rodu Rhizodus, která žila v karbonu v Evropě a Severní Americe.Kresba DiBgd, CC BY-SA 4.0

Jeffrey J. E. et al., PNAS, DOI: 10.1073/pnas.1810845115