i

Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Jak nahoře, tak dole? U některých motýlů to neplatí

 |  1. 4. 2019
 |  Vesmír 98, 194, 2019/4

Proč je v tropických deštných pralesích tolik druhů? To je otázka, která biology trápí už hodně dlouho a existuje hned několik teorií, jež se ji snaží objasnit, a pravidelně se objevují další. Se zajímavou hypotézou, potažmo možným mechanismem, který by se na vysoké druhové rozmanitosti deštných pralesů mohl spolupodílet, přišla nyní skupina amerických badatelů, kteří své výsledky zveřejnili v lednovém čísle časopisu Biology Letters. Tým vedený Chrisem Nicem z Texaské státní univerzity se zaměřil na prozkoumání motýla Archaeoprepona demophon z čeledi babočkovitých (Nymphalidae), jenž se na rozdíl od mnoha příbuzných druhů vyskytuje ve dvou poměrně odlišných biotopech: v korunách stromů i podrostu (ostatní druhy často obývají jen jeden z nich). Vědci zjistili, že motýli žijící v korunách a podrostu se na čtyřech zkoumaných lokalitách (dvě v Ekvádoru a po jedné v Kostarice a Peru) z hlediska počtu a rozložení jedinců významně liší. Z toho usuzují, že jde de facto o dvě oddělené populace (jedinci z první skupiny byli chytáni asi metr nad zemí, motýli z té druhé ve výšce přesahující 20 metrů).

Následně badatelé provedli i genetickou analýzu obou populací („korunové“ a „podrostové“), byť tentokrát už využili jen motýly ze dvou lokalit, jedné ekvádorské a jedné peruánské. V první řadě tato analýza odhalila genetickou odlišnost motýlů z obou zkoumaných lokalit, což není tolik překvapivé, avšak v případě té ekvádorské se lišily též obě sledované skupiny. Genetická odlišnost populací žijících 20 metrů od sebe (vertikálně) byla navíc srovnatelná s rozdílem mezi motýly z lokalit vzdálených (geograficky) zhruba 1500 kilometrů. Za nesignifikantním výsledkem v druhém případě (Peru) potom dle autorů mohla stát nerovnováha v počtu jedinců z obou skupin: z podrostu jich pocházelo 30, kdežto z korun pouze 10. Autoři usuzují, že lokální adaptace na jedno z obou prostředí by mohla vést k izolaci obou populací a teoreticky i k jejich postupnému rozrůznění do dvou odlišných druhů. A není vyloučeno, že podobné přizpůsobování vertikálně rozloženým biotopům by mohlo být zodpovědné za určitou část druhové diverzity tropických pralesů, a to nejen u hmyzu. Autoři nicméně přiznávají, že testování této hypotézy bude vyžadovat ještě spoustu práce.

C. C. Nice et al., Biol. Lett., DOI: 10.1098/rubl.2018.0723

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika, Evoluční biologie, Entomologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné