Jak nahoře, tak dole? U některých motýlů to neplatí

Proč je v tropických deštných pralesích tolik druhů? To je otázka, která biology trápí už hodně dlouho a existuje hned několik teorií, jež se ji snaží objasnit, a pravidelně se objevují další. Se zajímavou hypotézou, potažmo možným mechanismem, který by se na vysoké druhové rozmanitosti deštných pralesů mohl spolupodílet, přišla nyní skupina amerických badatelů, kteří své výsledky zveřejnili v lednovém čísle časopisu Biology Letters. Tým vedený Chrisem Nicem z Texaské státní univerzity se zaměřil na prozkoumání motýla Archaeoprepona demophon z čeledi babočkovitých (Nymphalidae), jenž se na rozdíl od mnoha příbuzných druhů vyskytuje ve dvou poměrně odlišných biotopech: v korunách stromů i podrostu (ostatní druhy často obývají jen jeden z nich). Vědci zjistili, že motýli žijící v korunách a podrostu se na čtyřech zkoumaných lokalitách (dvě v Ekvádoru a po jedné v Kostarice a Peru) z hlediska počtu a rozložení jedinců významně liší. Z toho usuzují, že jde de facto o dvě oddělené populace (jedinci z první skupiny byli chytáni asi metr nad zemí, motýli z té druhé ve výšce přesahující 20 metrů).

Následně badatelé provedli i genetickou analýzu obou populací („korunové“ a „podrostové“), byť tentokrát už využili jen motýly ze dvou lokalit, jedné ekvádorské a jedné peruánské. V první řadě tato analýza odhalila genetickou odlišnost motýlů z obou zkoumaných lokalit, což není tolik překvapivé, avšak v případě té ekvádorské se lišily též obě sledované skupiny. Genetická odlišnost populací žijících 20 metrů od sebe (vertikálně) byla navíc srovnatelná s rozdílem mezi motýly z lokalit vzdálených (geograficky) zhruba 1500 kilometrů. Za nesignifikantním výsledkem v druhém případě (Peru) potom dle autorů mohla stát nerovnováha v počtu jedinců z obou skupin: z podrostu jich pocházelo 30, kdežto z korun pouze 10. Autoři usuzují, že lokální adaptace na jedno z obou prostředí by mohla vést k izolaci obou populací a teoreticky i k jejich postupnému rozrůznění do dvou odlišných druhů. A není vyloučeno, že podobné přizpůsobování vertikálně rozloženým biotopům by mohlo být zodpovědné za určitou část druhové diverzity tropických pralesů, a to nejen u hmyzu. Autoři nicméně přiznávají, že testování této hypotézy bude vyžadovat ještě spoustu práce.

Druh Archaeoprepona demophon je znám z několika geneticky odlišných populací. Některé jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů, jiné žijí jen pár metrů od sebe.Snímek Didier Descouens, CC BY-SA 4.0

C. C. Nice et al., Biol. Lett., DOI: 10.1098/rubl.2018.0723