Imunoterapie nádorových onemocnění

To, že imunoterapie nádorových onemocnění je již solidní realitou, potvrdilo i udělení Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství v roce 2018. Cenu získali Američan James Allison a Japonec Tasuku Hondžo za úspěšné využití monoklonálních protilátek blokujících „brzdy“ imunitního systému. Jaké možnosti tento přístup k léčbě nabízí do budoucna?

Americký badatel počátkem devadesátých let ukázal (paralelně s několika dalšími laboratořemi), že povrchový protein aktivovaných T-lymfocytů zvaný CTLA-4 (známý též jako CD152) funguje jako tlumivý receptor.¹⁾ V roce 1996 jeho výzkumný tým prokázal, že blokáda tohoto receptoru pomocí monoklonálních protilátek výrazně zvyšuje protinádorové imunitní odpovědi. Tomuto typu monoklonálních protilátek se začalo říkat „checkpoint inhibitors“, tedy cosi jako „inhibitory kontrolních bodů imunity“. Tento základní výzkum poměrně rychle vedl ke komerční terapeutické monoklonální protilátce ipilimumab (obchodní název Yervoy, vyvinuté společností Medarex, resp. později Bristol-Myers Squibb). Ta byla v roce 2011 schválena americkou agenturou FDA pro klinické použití u metastatického melanomu. Zatímco před zavedením tohoto preparátu do klinické praxe byla průměrná délka přežití pacientů trpících tímto agresivním typem nádoru jedenáct měsíců, zhruba 22 % pacientů léčených ipilimumabem přežívá více než deset let.