Aktuální číslo:

2020/1

Téma měsíce:

Závislost

Quo vadis, naše vědo?

 |  9. 12. 2019
 |  Vesmír 98, 718, 2019/12

Svět globální sítě univerzitních kampusů se do včerejška zdál být také avantgardou zářných zítřků pro zbytek civilizace. Dnes není jisté, zda nejde o věžoví ze slonoviny.

Vědecká metoda dospěla až k pramenům Konga a její plody sdílíme společným jazykem. Sovětský pokus o vědeckou ruštinu je minulostí a také v nově aspirující velmoci Číně se pilně učí anglicky. Migrační krize jsou u nás vědců cosi neznámého. Naši studenti pocházejí z celého světa a ti čeští se po získání doktorátu do světa alespoň na pár let rozjíždějí. Stejně tak i peníze na výzkum obtékají celý svět a vědci, podobni tažným lososům, migrují se svými grantovými přihláškami za nimi. Norské fondy daly vznik náhlému entuziasmu k masivní spolupráci s kolegy z jinak přehlížené zemičky. Každé profesorské místo ve vědě přejícím Švýcarsku se stává předmětem celosvětové soutěže, nehledě na obtíže života v místě, kde málokdo rozumí domorodému jazyku či obyvatelstvu.

Celosvětový volný trh s myšlenkami, lidmi i penězi vědě natolik viditelně prospívá, že jsme my vědci přirozeně očekávali, že bude nadšeně zkopírován i zbytkem společnosti. Nyní jsme překvapeni, že tomu tak není. Svět vědy je – či měl by být – přísně meritokratický, takže jeho svoboda je užitečná jen pro ty konkurenceschopné. Česká věda usiluje o co nejvyšší kvalitu a otevřenost čili také o to, aby to naše mládež neměla tak jednoduché, až sem začnou proudit nejlepší mozky z jiných kontinentů. Mlčící menšina nebo možná většina vědců, kteří na globalizaci vědy tratí, o sobě v Evropě nedává vědět a prostě odchází do jiného povolání. V postkoloniálních zemích se akademická scéna štěpí na ty schopnější, do světové vědy zapojené, a na zbytek, budující svébytnou národní vědu k zahraničí programově nepřátelskou, mávající antineokolonialistickými hesly. Ostražitost před podobným návratem národních obrození do vědy v Evropě, brojících proti kolonizaci z Bruselu, může být časem namístě.

„Mezi vědci vykvetl skutečný monokulturalismus, nasazený na národnostní rozmanitost. Už proto nelze náš krásný nový svět snadno zobecnit na celou společnost.“

Původní představy o moderním multikulturalismu byly podobně naivní jako ty o proletářském internacionalismu. V obou případech se předpokládá, že lidé mají v podstatě tytéž životní cíle, každý je jen uskutečňuje s jinou, kulturně podmíněnou pokrývkou hlavy. Takový multikulturalismus funguje výborně ve vědě, neboť při vstupu na území vědy jsou všichni přísně prověřováni. Členové Společnosti pro plochou zemi či zastánci magie a víry jakožto způsobu poznání vpuštěni nejsou. Laboratoře jsou často národnostně nejrozmanitějšími pracovišti v zemi; pro Česko to platí určitě. Právě přišedší univerzitní profesor se v nové laboratoři rozkouká a zapojí do pracovního procesu hned první den po nástupu a při obědě s kolegy zjistí, že mají i na většinu mimopracovních témat stejné názory, bez ohledu na zemi původu i zemi, kde se momentálně nacházejí. Mezi vědci vykvetl skutečný monokulturalismus, nasazený na národnostní rozmanitost. Už proto nelze náš krásný nový svět snadno zobecnit na celou společnost.

Hackerka Alexandra Elbakyanová vytvořila internetový portál Sci-Hub, na němž ilegálně sdílí desítky milionů vědeckých článků. Jde možná o největší příspěvek Kazachstánu světové vědě, zpřístupnivší vědu i chudší části lidstva. To je jen jeden syndrom frenetického zrychlování toku informací mezi vědci poté, co opustili mechanické psací stroje. Jeho konečné výsledky si nedokážeme představit, už naše dosavadní předpovědi se ukázaly vesměs liché. Obavy, že nástup internetu otevře digitální propast mezi rozvinutým a rozvojovým světem, nedocenily, o kolik jednodušší je uchovávat v tropické džungli počítač než celou knihovnu, ohrožovanou termity. Vědecké kongresy měly být nahrazeny videokonferencemi, jejich počet ale naopak vzrostl. Exponenciální vývoj propojenosti vědeckého společenství není zdaleka ukončen. Velikost týmů a autorských kolektivů stále roste: biolog se na průměrné publikaci neobejde bez dalších deseti kolegů, fyzici zavádějí články s víc než pěti sty autory, jenom filozofové zůstávají solitérní.1) V ekologii sledujeme zasíťování výzkumných ploch, kde si dosud každý hrál na vlastním písečku, do globálních konsorcií. V takovém systému propojených myslí se jedna nakažlivá myšlenka může bleskově rozšířit po celé zemi či alespoň vědeckém oboru.

Nyní vidíte 37 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Vojtěch Novotný

Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se ekologií herbivorního hmyzu v tropických ekosystémech. Pracuje v Entomologickém ústavu, součásti Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a vede terénní stanici na Papui-Nové Guineji. Je členem Učené společnosti České republiky.
Novotný Vojtěch

Doporučujeme

Léčba psychedeliky

Léčba psychedeliky

Zuzana Postránecká  |  6. 1. 2020
Přírodní psychedelika provázejí lidskou společnost po tisíciletí, ale západní společnost se jimi začala podrobněji zabývat teprve ve 20. století....
Chobotnice z Londýna

Chobotnice z Londýna

Petr Jan Juračka  |  6. 1. 2020
O poslední spolupráci s profesorem Vladimírem Kořínkem, novém druhu perloočky, dobrodružné cestě do londýnského muzea a chobotničce...
Smysl a etika archeologie ve 21. století

Smysl a etika archeologie ve 21. století

Martin Gojda  |  6. 1. 2020
Jedinečnost a neopakovatelnost toho, co se událo v historii, co potkávalo generace našich předchůdců, jak jednotlivci a lidská společenství...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné