Ticho prosím, kvetu!

Takzvaný syndrom areaktivní bdělosti neboli vegetativní stav či coma vigile je projevem těžkého poškození mozku, které vede ke ztrátě volních funkcí; pacient je sice bdělý, ale není schopen reakce na okolní podněty. Špatní překladatelé tento termín z angličtiny obvykle překládají přirovnáním člověka k zelenině, případně ke „zvládnutelné vegetaci“ (Vesmír 78, 464, 1999/8). Jak zdokumentovali izraelští vědci, toto přirovnání poněkud pokulhává.

Zjistili totiž, že květiny mohou slyšet zvuk a reagovat na něj v reálném čase. Konkrétně se jedná o reakci rostliny na opylovače. Letící včela vydává zvuk s frekvencí nižší než 1 kHz. Zvuk o této frekvenci dokáže specificky rozvibrovat okvětní lístky pupalky Oenothera drummondii, která reaguje zvýšením obsahu cukru v nektaru během několika málo minut. Díky tomu pravděpodobně včely profitují ze sbírání sladšího nektaru v blízkém okolí navštívených květů namísto přelétávání za novými květy na větší vzdálenosti (tzn. ke květům, které je ještě neslyšely). Pupalky zase profitují z větší šance k opylení, jelikož spokojené včely se zdržují déle na jednom místě, kde zrovna pupalky kvetou. Sofistikované experimenty se zvuky o různé frekvenci, s nektarem sbíraným z květů v různých časech po stimulaci a s překrýváním květů pupalek sklenicemi (tj. „zacpáváním uší kytkám“) jednoznačně potvrdily jak schopnost rostlin slyšet, tak i koevoluci pupalek a včel.

Tyto poznatky navozují řadu souvisejících otázek a výzkumných témat. Slyší všechny květiny své opylovače? Slyší i herbivory? Mohou je lidmi produkované zvuky rušit či mást? Mohou včelaři zvýšit cukernatost medu pomocí silných reprobeden? Líbí se jeteli slavný Let čmeláka? A které brouky napodobuje hudba Beatles?

Snímek Harry Rose, CC BY 2.0

Veits M. et al., Ecology Letters, DOI: 10.1111/ele.13331