Překážka pro CRISPR v zemědělství EU

Rostliny vyšlechtěné pomocí CRISPR/Cas9 a dalších nových nástrojů editace genomu budou v EU podléhat stejně přísné regulaci jako „tradiční“ transgenní GM plodiny, přestože na rozdíl od nich nevznikly vnesením genů z jiných organismů. Je to důsledek rozhodnutí Evropského soudního dvora (ECJ) z 25. července, které zkomplikuje uvádění nových odrůd do evropského zemědělství.

GMO jsou v evropské legislativě definovány směrnicí z roku 2001. V té době ještě o možnostech využití CRISPR/Cas9 nikdo nevěděl. A protože směrnice definuje GMO výčtem technik, které k jejich vzniku vedou, vytvořilo se právní vakuum; nebylo jasné, jak k novým metodám přistupovat. Využívají sice molekulárně biologické postupy zasahující do DNA, nemusí však vnášet cizí geny a zásahy mohou být přesně cílené a nevelkého rozsahu, včetně editace jednotlivých bází. Výsledek tak nelze odlišit od rostlin vyšlechtěných tradičními metodami, například radiační nebo chemickou mutagenezí, které využívají náhodné indukované mutace a přísná regulace se na ně nevztahuje.

Evropané se GMO v zemědělství bojí, tlak na přísnou regulaci je obrovský.Snímek volné dílo (CC0)

V roce 2016 požádala francouzská vláda pod tlakem aktivistů Evropský soudní dvůr o vyjádření, zda se směrnice z roku 2001 vztahuje i na techniky, které v době jejího schválení ještě neexistovaly. ECJ nyní rozhodl (viz jdem.cz/edheg3), že za GMO mají být považovány všechny organismy, které vznikly mutagenezí měnící genetický materiál způsobem, který nenastává přirozeně. S tím, že toto rozhodnutí se nevztahuje na techniky, „které jsou již dlouho běžně používány a u kterých je dlouhodobě dokumentována bezpečnost“. Tato výjimka se tedy vztahuje na dosud používané metody indukované mutageneze, nikoli však na editaci genomu pomocí CRISPR.

Toto rozhodnutí a jeho důsledky předjímal už loni ve svém článku o editaci genomů rostlin pomocí CRISPR Tomáš Moravec (Vesmír 96, 576, 2017/10): „Použití těchto technik pro šlechtění bude velmi drahé a mimo možnosti univerzit a veřejného sektoru. V EU budou tyto techniky používány pouze omezeně nebo vůbec. Použití se omezí na hlavní zemědělské komodity a několik málo vlastností. V dovážených komoditách zřejmě nepůjde plodiny získané moderními technikami detekovat. Je možné, že vznikne nějaký certifikační systém, který poskytne Evropanům pocit, že dovážené potraviny ‚GMO‘ neobsahují. Nelze vyloučit ani možnost, že menší šlechtitelé a neziskový sektor budou cílenou mutagenezi používat, ale výsledné odrůdy budou vydávány za výsledek náhodné mutageneze.“