Pták, který vstal z mrtvých

20. březen byl na Novém Zélandu velikým dnem pro nelétavou slípku novozélandskou (Porphyrio hochstetteri), zvanou též takahē. Jde o endemickou příbuznou jinak široce rozšířené slípky modré (Porphyrio melanotus). S velkou pompou se vrací do národního parku Kahurangi na severu novozélandského Jižního ostrova, který kdysi dávno obývala. V první vlně ochranáři převezli 18 ptáků – tento výsadek se má stát jádrem teprve druhé divoké populace na tomto ostrově.

Celou akci lze považovat za malý zázrak. Od roku 1898 byla slípka novozélandská oficiálně považována za vymřelou, a i předtím by se nalezené kusy daly spočítat na prstech. Díky dětskému snu Geoffreye Orbella a neúnavnosti, se kterou si za jeho splněním šel, však byla roku 1948 objevena poslední žijící populace, ukrývající se v horách ve Fiordlandu na jihu ostrova. A program na záchranu tohoto vzácného opeřence mohl začít. Ještě v osmdesátých letech 20. století to nevypadalo dobře. Zejména vlivem přemnožených nepůvodních jelenovitých, kteří se slípkami soupeřili o potravu, klesla populace na méně než 100 jedinců. Vysokou zvěř se však podařilo dostat pod kontrolu a situace se obrátila.

V poslední době se populace slípek každoročně rozrůstá o 10 % a přehoupla se přes 300 kusů, čímž takahē ztratila status kriticky ohroženého druhu. Ochranáři mají věru příjemné starosti – ptáci se nevejdou na malé ostrovy a do oplocených území na pevnině, zbavených predátorů. Oblast v národním parku byla zvolena hned ze dvou důvodů – jednak je tam pro slípky dostatek jejich oblíbené, byť nevýživné potravy (trsovité traviny), jednak (díky aktivnímu managementu) málo nepůvodních savčích predátorů, kteří by je mohli ohrozit.