Zdravotní stav lesů – nejisté vyhlídky

Lesy ve střední Evropě prošly ve své nejmladší historii řadou „lokálně“ dramatických změn zdravotního stavu. V pouhé jedné generaci lesa – tedy za posledních cca sto let – můžeme jmenovat například mniškovou kalamitu v letech 1917–1927, imisní kalamitu v období ca 1970–1985 či řadu případů větrných kalamit. Právě chřadnutí lesů pod vlivem imisí dalo podnět pro vznik celoevropského systému monitoringu zdravotního stavu lesů v rámci programu ICP Forests (www.icp-forests.net), který od roku 1986 každoročně hodnotí defoliaci dřevin na více než 6000 plochách v Evropě. Jako hlavní parametr zdravotního stavu byla vybrána defoliace – tedy ztráta olistění vůči ideálnímu stavu, která je hodnocena u jednotlivých stromů v 5% škále. Je to parametr, který je dostatečně robustní pro takto geograficky rozsáhlé šetření zahrnující celou škálu evropských dřevin, výhodou je dlouhá řada hodnotitelných trendů a jednotná evropská metodika. Defoliace je ovšem nespecifickým parametrem. Z tohoto pohledu bývá její hodnocení srovnáváno s měřením teploty v humánní medicíně. Tělesná teplota nad 38 °C vypovídá o výrazném zhoršení zdravotního stavu člověka, teplota nad 40 °C o ohrožení života, neobjasňuje nicméně příčiny tohoto stavu. Obdobně to platí u stromů s defoliací nad 40 % (výrazné zhoršení) či nad 80 % (ohrožení života). Právě pro objasnění příčin defoliace byly od roku 1994 postupně zakládány plochy intenzivního monitoringu lesních ekosystémů, kde je měřena celá řada faktorů ovlivňujících zdravotní stav, včetně meteorologie, vlastností půdy a půdního roztoku, výživy porostů atd. V současné době jich v České republice provozujeme šest.