Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Houbičky proti depresi

 |  8. 3. 2018
 |  Vesmír 97, 126, 2018/3

Už v polovině minulého století, poté co v roce 1938 švýcarský chemik Albert Hofmann poprvé syntetizoval diethylamid kyseliny lysergové (LSD) a o pět let později objevil jeho účinky na člověka, se hojně zkoumalo využívání psychoaktivních substancí při léčbě různých duševních poruch. Leč později LSD i další podobné látky upadly v nemilost a jejich ilegalita zavinila, že se bezmála čtyřicet let nic nedělo (alespoň ne oficiálně). Nyní však začínají ledy mocně povolovat a z využití psychoaktivních látek coby nástrojů psychoterapie se stává velmi žhavé téma, což dokládá i stále rostoucí počet studií, které se tímto tématem zabývají. Výsledky jedné z těch posledních shrnuje článek publikovaný v časopise Scientific Reports, který vyšel loni na podzim. Výzkumníci v rámci studie podali 19 pacientům, kteří trpěli depresí rezistentní na léčbu (Treatment-Resistant Depression), dvě dávky psilocybinu (látka, která se vyskytuje v proslulých lysohlávkách) – a to 10 a 25 mg v rozestupu jednoho týdne. Po užití psilocybinu pacienti skutečně hlásili zmírnění depresivních příznaků – po týdnu všichni, po pěti týdnech stále přibližně polovička. Výzkumníci však osoby podrobili před aplikací i po ní též zkoumání pomocí neurozobrazovacích metod (fMRI), které v mozku odhalilo zajímavé změny. Jednou z nich byl například nižší průtok krve některými částmi mozku, například amygdalou, která souvisí se vznikem úzkosti a strachu, což může vysvětlovat zmírnění příznaků deprese. Autoři rovněž poukazují vzhledem k dlouhodobým účinkům na možnou roli psilocybinu v přenastavení mozku, tedy že efekt léčby nepomáhá pouze proti akutním potížím. Každopádně pomohli poodhalit neurofyziologickou podstatu působení psilocybinu a netrpělivě budeme očekávat, kam se výzkum v nejbližší době posune.

Robin L. Carhart-Harris et al., Scientific Reports, DOI: 10.1038/s41598-017-13282-7

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné