Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Rudá bouře

 |  5. 2. 2018
 |  Vesmír 97, 106, 2018/2

Dva obrazy Velké rudé skvrny, obrovské bouře v atmosféře planety Jupiter, byly vytvořeny ze stejných dat pořízených kamerou sondy Juno při jejím sedmém průletu těsně nad svrchní vrstvou oblačnosti největšího plynného obra Sluneční soustavy.

Sonda Juno se vydala k Jupiteru v srpnu 2011 a po pěti letech cesty byla v červenci 2016 navedena na oběžnou dráhu okolo planety. Hlavním úkolem sondy je studovat chemické složení atmosféry, teplotu a pohyby oblačnosti, určit, jaké je zastoupení vody v oblacích, měřit gravitační a především magnetické pole Jupiteru. To je o řád silnější než magnetické pole Země – zatímco při povrchu naší planety se intenzita magnetického pole pohybuje v rozmezí přibližně 25 až 65 mikroteslů, ve vrstvě oblačnosti Jupiteru, kde je tlak odpovídající našemu normálnímu atmosférickému při hladině moře (již v případě plynné planety považujeme za povrch), má hodnotu téměř 800 mikroteslů.

Předpona mikro u jednotky intenzity magnetického pole může svádět k představě, že jde o něco zanedbatelného. Opak je však pravdou. Magnetické pole Jupiteru a radiace, kterou vytváří tím, že urychluje nabité částice, představují pro elektroniku sondy doslova vražedné prostředí. Proto Juno obíhá planetu po velmi protáhlé eliptické polární dráze. Po většinu doby se zdržuje uctivě daleko. Maximální vzdálenost sondy od Jupiteru přesahuje 8 milionů kilometrů. Nejmenší vzdálenost v tzv. perijovu se však pohybuje okolo 4000 kilometrů nad oblačností. Elektronika sondy je proti radiaci chráněna 10 milimetrů tlustou bariérou z titanu. Celý oběh trvá 53 až 54 dní.

Sonda Juno je zajímavá také proto, že energii získává ze solárních baterií. Jupiter je více než pětkrát dále od Slunce než Země, proto solární panely v této vzdálenosti poskytují třicetkrát menší výkon – pouhých 435 wattů oproti 14 kW ve vzdálenosti Země. Trojice impozantně velkých panelů je pro sondu tak charakteristická, že se stala logem mise. Naprostá většina sond operujících v této oblasti v minulosti využívala radioizotopových termočlánků (viz Vesmír 95, 160, 2016/3).

Nyní vidíte 27 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Jan Veselý

Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval astrofyziku na MFF UK a vystudoval učitelství fyziky na Univerzitě Hradec Králové. Zabývá se výukou a popularizací astronomie a astrofyziky. Do roku 2018 působil v Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové a nyní pracuje v Hvězdárně a planetáriu hl. m. Prahy.
Veselý Jan

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...