Aktuální číslo:

2025/12

Téma měsíce:

Migrace

Obálka čísla

Rudá bouře

 |  5. 2. 2018
 |  Vesmír 97, 106, 2018/2

Dva obrazy Velké rudé skvrny, obrovské bouře v atmosféře planety Jupiter, byly vytvořeny ze stejných dat pořízených kamerou sondy Juno při jejím sedmém průletu těsně nad svrchní vrstvou oblačnosti největšího plynného obra Sluneční soustavy.

Sonda Juno se vydala k Jupiteru v srpnu 2011 a po pěti letech cesty byla v červenci 2016 navedena na oběžnou dráhu okolo planety. Hlavním úkolem sondy je studovat chemické složení atmosféry, teplotu a pohyby oblačnosti, určit, jaké je zastoupení vody v oblacích, měřit gravitační a především magnetické pole Jupiteru. To je o řád silnější než magnetické pole Země – zatímco při povrchu naší planety se intenzita magnetického pole pohybuje v rozmezí přibližně 25 až 65 mikroteslů, ve vrstvě oblačnosti Jupiteru, kde je tlak odpovídající našemu normálnímu atmosférickému při hladině moře (již v případě plynné planety považujeme za povrch), má hodnotu téměř 800 mikroteslů.

Předpona mikro u jednotky intenzity magnetického pole může svádět k představě, že jde o něco zanedbatelného. Opak je však pravdou. Magnetické pole Jupiteru a radiace, kterou vytváří tím, že urychluje nabité částice, představují pro elektroniku sondy doslova vražedné prostředí. Proto Juno obíhá planetu po velmi protáhlé eliptické polární dráze. Po většinu doby se zdržuje uctivě daleko. Maximální vzdálenost sondy od Jupiteru přesahuje 8 milionů kilometrů. Nejmenší vzdálenost v tzv. perijovu se však pohybuje okolo 4000 kilometrů nad oblačností. Elektronika sondy je proti radiaci chráněna 10 milimetrů tlustou bariérou z titanu. Celý oběh trvá 53 až 54 dní.

Sonda Juno je zajímavá také proto, že energii získává ze solárních baterií. Jupiter je více než pětkrát dále od Slunce než Země, proto solární panely v této vzdálenosti poskytují třicetkrát menší výkon – pouhých 435 wattů oproti 14 kW ve vzdálenosti Země. Trojice impozantně velkých panelů je pro sondu tak charakteristická, že se stala logem mise. Naprostá většina sond operujících v této oblasti v minulosti využívala radioizotopových termočlánků (viz Vesmír 95, 160, 2016/3).

Nyní vidíte 27 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Jan Veselý

Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval astrofyziku na MFF UK a vystudoval učitelství fyziky na Univerzitě Hradec Králové. Zabývá se výukou a popularizací astronomie a astrofyziky. Do roku 2018 působil v Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové a nyní pracuje v Hvězdárně a planetáriu hl. m. Prahy.
Veselý Jan

Doporučujeme

Migrace v pravěku střední Evropy

Migrace v pravěku střední Evropy

Martin Kuna, Jan Turek  |  1. 12. 2025
Moderní genetika dokládá pro oblast střední Evropy rozsáhlé a opakované pohyby a míšení populací v průběhu posledních osmi tisíc let. Jak tyto...
Podivná stopa na Marsu

Podivná stopa na Marsu uzamčeno

Vladimír Kopecký  |  1. 12. 2025
V červnu 2024 narazilo robotické vozítko NASA Perseverance (obr. 4) na podivný shluk kamenů. Stalo se tak v místě, kterým v dávné historii Marsu...
Jen počkej, leukemie!

Jen počkej, leukemie!

Marek Janáč  |  1. 12. 2025
Řidičů tramvaje nebo popelářů jsou plné mateřské školky. Čas tuhle ranou romantiku setře, díky čemuž občas patentový úřad zaznamená nový vynález...