i

Aktuální číslo:

2019/5

Téma měsíce:

Sport

Jak hluboké bylo v Čechách ediakarské moře?

 |  5. 2. 2018
 |  Vesmír 97, 76, 2018/2

V minulém čísle časopisu Vesmír (Vesmír 96, 712, 2017/12) byl uveřejněn článek Martina Součka a dalších: Konečně spolehlivý nález, kde jsem uvedena jako spoluautorka. V některých bodech však s textem ani se závěry příspěvku nesouhlasím.

Prekambrium, období bez viditelných stop po organickém životě, zaujímá sedm osmin dějin planety Země. Při zkoumání fosilního záznamu v proterozoiku jsme většinou odkázáni na entity o velikosti pouze několik mikrometrů a často postupujeme způsobem pokus–omyl. Nicméně to neopravňuje paušální zpochybnění všech dosavadních výsledků práce Blanky Pacltové, Magdy Konzalové a mnoha dalších, nakonec i samotných dvou spoluautorů článku.

Polymerní povaha stěn proterozoických mikrofosilií umožňuje izolovat z několika gramů silicitu tisíce jedinců (viz Vavrdová 1966). Evoluční konzervatismus sinic, zřejmý i z obdobných názvů recentních a proterozoických druhů (Microcoleus/Eomicrocoleus; Calothrix/Paleocalothrix; Oscillatoria/Oscillatoriopsis; Entophysalis/Eoentophysalis, Lyngbya/Paleolyngbya), nás opravňuje extrapolovat nároky na životní podmínky dnešních druhů sinic z příbřežních mikrobiálních porostů na archaické formy. V daném typu prostředí dominují určité druhy sinic, a tak lze odvodit poměrně přesně i hloubku, ve které zkoumaná hornina vznikala. Další zpřesnění přineslo studium proterozoických mikrofosilií v elektronovém mikroskopu, které umožnilo rozlišit silicity, které mají zachovanou původní stromatolitovou stavbu, od druhotných páskovaných silicitů tzv. letokruhového křemene (obr. 1).

 

Zvláštní kapitolou jsou MISS – mikrobiálně iniciované textury na vrstevních plochách některých proterozoických klastik. Jde o mělké rýhy, vrásky, síťky, vtisky, puchýře a valy. MISS většinou nezahrnují vlastní fosilizované kolonie sinic, ale jsou produktem vzájemného působení vznikajícího sedimentu a mikrobiálních koberců. Lepkavé obaly sinicových vláken zachycovaly drobný detrit a bránily jeho odnosu do hlubších částí pánve. Pevnost a pružnost rohoží (někdy se dají svinout jako koberec) jsou důsledkem unikátní ultrafibrózní povahy želatinózních obalů kolonií sinic. Tak vznikaly klastické stromatolity, které se podstatně liší od vápencových stromatolitických sekvencí. U chemogenních hornin, většinou karbonátů, bývá zachovaná původní architektura mikrobiálních porostů v podobě bochníkovitých nebo keřovitých útvarů. U klastických stromatolitů nejsou obaly vláken mineralizované, a proto je původní textura setřena. Jsme odkázáni na otisky sinicových rohoží na vrstevním povrchu.

Na obrázku č. 3 není vrásčitá textura, jak uvádějí autoři článku, ale puchýřovitá (pustular). Puchýře na mikrobiálních povlacích vznikají působením metabolismu sinic a můžeme je často pozorovat i dnes (obr. 2).

Výsledná morfologie mikrobialitů je dána interakcí růstu, metasomatických pochodů a následného rozkladu sinicových rohoží se vznikajícím sedimentem (obr. 3). Nejčastějším typem je tzv. „sloní kůže“ (ESP, Elephant Skin Pattern). V poslední době se ukazuje, že studium archaických MISS by mohlo přispět dokonce i k rozeznání stop po životě na jiných planetách.

Husté a pevné koberce sinic pokrývají místy mělké prosluněné vodní nádrže dnes stejně jako před několika sty milionů let (obr. 4). Podle mého názoru (a stejně smýšlejí i ti, kteří studují fosilní mikrobiality desítky let – Nora Noffke, J. Schieber a desítky dalších) je tedy logické, že jsou omezené na fotickou zónu, a že tedy existence MISS v některých horninách štěchovické skupiny svědčí o jejich mělkovodním původu.

Vyjádření korespondenčního autora

V první řadě musím uvést, že diskuse, kterou na stránky Vesmíru přinesla M. Vavrdová, má téměř přesný předobraz ve špičkovém časopise Earth Science Reviews. Roli „bořitele mýtů“ má práce [3], následuje rozhořčená odpověď N. Noffka [5] a lapidární komentář původního kolektivu autorů [2]. Ale zpět „domů“.

V prosincovém čísle Vesmíru vyšel článek s titulem Konečně spolehlivý nález s podtitulem Mikrobiální koberce v horninách středočeského neoproterozoika. Původně pojmenovali autoři svůj text Mikrobiální koberce v usazeninách středočeského neoproterozoika – konečně spolehlivý nález; výsledná úprava názvu je dílem redakce Vesmíru. V každém případě však je nezaujatému čtenáři zřejmé, že máme na mysli první nezpochybnitelný nález mikrobiálních koberců, nikoliv například veškeré bioty nebo dokonce neoproterozoika jako takového.

Reakce M. Vavrdové mě mrzí. Vyznívá, jako bychom ji do autorského kolektivu připsali proti její vůli. Přitom Dr. Milada Vavrdová v průběhu léta informovala prvního autora článku M. Součka, že s uveřejněním textu ve výsledné podobě souhlasí. Ve skutečnosti je naší upřímnou snahou její přínos vyzdvihnout, uchovat a propojit ho s výsledky námi očekávaných budoucích prací v oboru.

Výše uvedený text Dr. Vavrdové má zřejmě dvojí cíl. Tím prvním je přesvědčit čtenáře, že mikrobiální koberce, například elephant skin a další MISS, jsou omezeny pouze na fotickou zónu. Práce, které se objevují v posledních zhruba dvou desítkách let, však ukazují, že tento závěr je nesprávný; M. Vavrdová je však odmítá přijmout. Jako jednu z mnoha uvádím práci S. K. Heijse a spol. [4]. Těžko lze takovéto v podstatě popisné články podezírat z kompletní nesprávnosti. Rovněž během mezinárodní exkurze do moravskoslezského kulmu, tj. spodnokarbonské hlubokomořské flyšové facie, jsem byl účastníky exkurze upozorňován na výskyt MISS [1].

Naproti tomu atlasy, publikované autory, kteří bez výjimky pracovali s tezí o mělkovodním původu MISS, jsou z logiky věci jednostrannou informací. Neexistuje žádný důvod, proč by houby (Fungi, nikoliv Porifera) nebo i vláknité bakterie nemohly tvořit obdobné povlaky jako sinice. Pevnost mycelií hub může být tak velká, že slouží např. domorodým kmenům Nové Guineje jako vlákna tkaniny (vlastní zjištění v Náprstkově muzeu v Praze).

Druhým cílem textu M. Vavrdové je přesvědčit o správnosti svých předchozích interpretací struktur nalezených v neoproterozoických sedimentech v údolí Kocáby pod obcí Pouště. Tuto lokalitu navštívila na podzim 2016 společně čtveřice spoluautorů prosincového článku. Vysvětlení zmíněných struktur jako MISS však zůstalo pro všechny zúčastněné kromě M. Vavrdové jako velmi nejisté. Prachovce a droby jsou na zmíněné lokalitě značně postiženy kliváží (odlučností podél ploch tektonického stlačení), která má potenciál vytvářet na křížení s vrstevními plochami vrásky a hrbolky. Tento geologický jev se na lokalitě nad vodní nádrží Vrané nevyskytuje, a proto i nadále pokládáme puchýřkovitou strukturu z této lokality za první spolehlivý nález MISS.

Radek Mikuláš

Literatura

[1] Bábek O., Mikuláš R., Šimíček D.: Sedimentary evolution and trace fossils of Carboniferous turbidite systems in the Variscan foreland, Czech Republic. In: Haczewski G. (ed.): Guidebook for feld trips accompanying 31st IAS Meeting of Sedimentology held in Kraków on 22nd–25th of June 2015, 115. Polskie Towarzystwo Geologiczne, Kraków 2015.

[2] Davies N. S. et al.: Reply to comment on the paper by Davies et al. “Resolving MISS conceptions and misconceptions: A geological approach to sedimentary surface textures generated by microbial and abiotic processes” (Earth Science Reviews, 154 (2016), 210–246). Earth Science Reviews 176, 384, 2018.

[3] Davies N. S. et al.: Resolving MISS conceptions and misconceptions: A geological approach to sedimentary surface textures generated by microbial and abiotic processes. Earth Science Reviews 154, 210, 2016.

[4] Heijs S. K., Jaap S., Damste’ S. S., Forney L. J.: Characterization of a deep-sea microbial mat from an active cold seep at the Milano mud volcano in the Eastern Mediterranean Sea. FEMS Microbiology Ecology 54, 47, 2005.

[5] Noffke N.: Comment on the paper by Davies et al. “Resolving MISS conceptions and misconceptions: A geological approach to sedimentary surface textures generated by microbial and abiotic processes” (Earth Science Reviews, 154 (2016), 210–246). Earth Science Reviews 176, 373, 2018.

Literatura

Noffke N.: Microbial mats in sandy deposits from the Archaean to today. Springer Verlag, Heidelberg 2010, 193 s.

Schieber J.: Microbial mats in terrigenous clastics. The challenge of identifcation in the rock record. Palaios 14, 3–13, 1999.

Vavrdová M.: Mikroorganismy (Akritarcha) z proterozoických buližníků Čech. Časopis Národního muzea 135, 93–96, 1966/2.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Milada Vavrdová

RNDr. Milada Vavrdová, CSc., (*1938) vystudovala v roce 1961 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a od té doby pracuje v Geologickém ústavu Akademie věd v Praze. Zabývá se studiem jednobuněčného mořského fytoplanktonu paleozoického stáří, zejména kambria a ordoviku, a jeho geografi ckou diferenciací.

Doporučujeme

Laki – sopka, která pomohla zažehnout Velkou francouzskou revoluci

Laki – sopka, která pomohla zažehnout Velkou francouzskou revoluci

Prokop Závada, Petr Brož  |  20. 5. 2019
V roce 1783 došlo na Islandu k erupci sopky Laki, která významně proměnila směřování lidské společnosti. Jedovaté plyny, které se během erupce...
Svaly z prášků, svaly v prášku?

Svaly z prášků, svaly v prášku?

Doménou zneužívání anabolik není jen vrcholový sport. Umělé zvýšení výkonnosti, nárůst svalů, ale i sebevědomí, bez ohledu na důsledky, láká mnohé...
Sport a mýtus o sedavé společnosti

Sport a mýtus o sedavé společnosti uzamčeno

Ondřej Špaček  |  6. 5. 2019
„Češi se přestávají hýbat, změnit to chce projekt ‚Česko sportuje‘.“ Tímto titulkem u tiskové zprávy zahájil před šesti lety Český olympijský...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné