Žárlivost v homosexuálních vztazích

Četné studie prováděné v různých kulturách potvrzují hypotézu evolučních psychologů, podle níž by se muži a ženy měli z biologických důvodů lišit v tom, zda jim vadí více sexuální, nebo emoční nevěra. Jak je to ale s vnímáním žárlivosti u gayů a leseb?

Sexuální a emoční nevěra se u lidí dle evolučních psychologů vyvinula v důsledku selekčních tlaků, které v rámci dlouhodobých partnerských svazků působily na muže a ženy rozdílným způsobem. Tyto odlišné selekční tlaky vycházejí z rozdílné reprodukční morfologie mužů a žen. Volba partnera a reprodukční strategie mužů a žen se výrazně liší. Muži a ženy totiž do reprodukce přinášejí jiné investice, s čímž jsou spojeny i odlišné hrozby v případě, že se jejich partner či partnerka začne stýkat s jinou osobou (ať už sexuálně, nebo citově). Přestože u člověka existuje výrazná otcovská péče, z biologického hlediska je ženina investice do reprodukce výrazně vyšší než mužská. Žena musí investovat do reprodukce značné množství času a úsilí (těhotenství, porod, kojení, péče o dítě a jeho ochrana), zatímco u muže se může jednat pouze o malé množství energie v podobě sexuálního aktu.

Podle evolučních psychologů se právě z tohoto důvodu muži a ženy liší v citlivosti či míře žárlivosti na určitý typ nevěry. Pokud by byla žena svému stálému partnerovi sexuálně nevěrná a došlo by k jejímu oplodnění jiným mužem, hrozilo by, že by její stálý partner investoval své zdroje do potomků, kteří s ním nejsou geneticky příbuzní, a tím by tratil na svém reprodukčním úspěchu. Muži jsou tedy vystaveni adaptivnímu problému nejistoty otcovství. Naopak ženy jsou v případě emoční nevěry svého stálého partnera ohroženy možností ztratit čas, zdroje a závazek partnera.