Biblioteca Vasconcelos aneb Kvalita à la Mexiko

Laťku kvality architektury určité země nastavují obvykle stavby veřejné, ať již je investorem kdokoliv, nikoli tvorba běžná, řekněme stavby bytových domů. Země, která v tomto smyslu stojí určitě za pozornost, je Mexiko.

Tak kupříkladu na severním okraji vnitřního Mexico City, hned vedle důležitého nádraží Buenavista, stojí velká veřejná knihovna Biblioteca Vasconcelos (dokončena 2006). Zvenku by pozornost milovníka architektury asi neupoutala, jde o jednoduchou dlouhou betonovou stavbu, která ze všeho nejvíc připomíná zkamenělý zaoceánský parník, jenž uvázl mezi palmami a jinou zelení, oddělující ho od bezprostředního hluku města a vytvářející příjemnou přechodovou zónu před vstupem do světa knih.

Snímek Jiří Tourek

Zato interiér jistě zaujme ihned. Architekt této knihovny Alberto Kalach ztvárnil vnitřní prostor jako jednu vysokánskou dlouhou loď táhnoucí se po celé délce knihovny. Přízemím na úrovni terénu, kde se do knihovny vstupuje, prochází vnitřní ulice, z níž jsou přístupné všechny veřejné služby a také ústřední schodiště do vyššího patra. Tam se nachází registrační pult a dál to začne být opravdu zajímavé. První patro tvoří široké terasy shlížející z obou stran dolů na zmíněnou ulici a sloužící jako čítárny, odpočinková zóna, místa setkávání a pro další potřeby čtenářů. Nad tím vším se pak po obou stranách této katedrální knihovní lodi zvedají zavěšené terasy s několikapodlažními regály knih. Kdo zná dějiny architektury 19. století, může cítit inspiraci pařížskou Bibliothéque Nationale Henriho Labrousta z let 1860–1868. Jde vlastně o utilitární řešení: mnoho kovových regálů nad sebou se navzájem drží a váže k sobě, jako by byly vytvořené ze stavebnice Merkur. Stejně jako v Labroustově skladu knih Národní knihovny v Paříži i zde najdeme shora osvětlené klece, jimiž světlo prostupuje od stropu filtrem skleněných podlah lávek až k nejspodnější úrovni. Čtenář jednotlivými patry a sekcemi volně prochází, vybírá si knihy a může využít různé čtecí koutky šikovně distribuované po celé knihovně. Strop je bohatě prosklený, a pouští proto, pochopitelně regulovaně, do knihovny množství denního světla. Světelný režim je velmi komplexní, více světla je uprostřed knihovny, samozřejmě pod stropem a dále u vnějšího pláště, kde se nacházejí průhledy do bohaté zeleně vně budovy. Nižší hladina osvětlení je mezi regály a ještě méně v některých úsecích přízemí.