Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Podtlakové umělé svaly

 |  8. 1. 2018
 |  Vesmír 97, 10, 2018/1

Robotické končetiny nemusejí být uváděny do pohybu a ovládány pomocí servomotorků, táhel a pružin, alternativním řešením jsou umělé svaly různé konstrukce. V praxi se používají pneumatické svaly, svaly využívající elektroaktivní polymery nebo slitiny s tvarovou pamětí... Každé z těchto řešení má ale nějaké nevýhody. Například nízkou efektivitu, ztráty energie často přesahují 98 %. Nebo vyžadují napětí přesahující 1 kV či pracují s přetlakem vyšším než 100 kPa.

Společný tým odborníků z Harvardu a MIT nyní představil alternativní metodu, která by mohla alespoň pro některé aplikace nabídnout levné a bezpečné řešení. Podobně jako u klasických pneumatických svalů využívá změny tlaku, ale místo přetlaku pracuje s podtlakem. Základem svalu je pevná vnitřní kostra poskládaná jako origami. Je ukryta v neprodyšném, ale měkkém pouzdře, z něhož lze připojenou vakuovou pumpou odsát vzduch. Pouzdro se působením podtlaku začne smršťovat a tím donutí vnitřní kostru, aby se složila do kompaktní podoby. Lze tak dosáhnout zkrácení až na desetinu původní délky.

Autoři princip demonstrovali na několika příkladech. Jedním z nich je deset centimetrů dlouhý polymerní sval, jehož výroba trvala deset minut a materiál vyšel na necelý jeden dolar. Váží 2,6 gramu, přesto dokáže zvednout náklad o hmotnosti 3 kilogramy. Při aplikaci podtlaku -80 kPa se stáhne během pětiny sekundy a jeden cyklus stažení a opětovného natažení trvá necelou sekundu. Efektivita využití elektrické energie nutné k pohonu pumpy je pouze 2–5 %, ale autoři zdůrazňují, že jde jen o rychlou demonstraci, která nebyla optimalizována pro maximální účinnost.

Způsob poskládání vnitřní kostry a spojení různých svalů do složitějších komplexů umožňuje dosáhnout i složitých pohybů včetně rotace. Svaly pracující na tomto principu by mohly fungovat v různém měřítku, od malých lékařských nástrojů přes pomocný exoskeleton pro usnadnění lidského pohybu až po velká zařízení využitelná například v kosmickém výzkumu.

Li S. et al., PNAS, DOI: 10.1073/pnas.1713450114

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Náhrady orgánů, Fyzika
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné