O rozpínavosti vesmíru

Především je třeba deklarovat, že veškerá naše měření a pozorování se vztahují jen na takzvaný pozorovatelný vesmír, což je zjednodušeně ta část vesmíru, z níž k nám za dobu jeho existence doletělo světlo. O něco přesněji jde o světlo, které k nám doletělo od doby, kdy se vesmírem začalo světlo volně šířit – to nejstarší pozorujeme jako reliktní záření. Současně předpokládáme, že platí takzvaný kosmologický princip, tedy že vlastnosti vesmíru jsou na kosmologických škálách všude stejné a všechny části vesmíru se od velkého třesku vyvíjejí stejně. Kosmologie pak může pracovat s pojmem „kosmologický čas“. Ten platí všude ve vesmíru. A právě vývoj vesmíru, potažmo jeho rozpínání, nám slouží k určování tohoto kosmologického času.

Je pravda, že při pozorování vesmíru se vždy díváme jen do minulosti. A do té minulosti se díváme z naší „kosmologické současnosti“. Jde o čas, který uplynul od velkého třesku, a má podle pozorování hodnotu 13,8 miliardy roků. Nejvzdálenější galaxie a kvasary, které můžeme vidět, jsou v kosmologickém čase o 13 miliard let „pozadu“ za kosmologickou současností. Za dobu, po kterou k nám světlo těchto objektů letělo, se vesmír samozřejmě dále vyvíjel – rozpínal se.