i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Východoasijský opeřený klenot

Jespák lžícozobý na okraji extinkčního víru
 |  4. 6. 2017
 |  Vesmír 96, 344, 2017/6

Ojedinělý tvar zobáku jespáka lžícozobého (Calidris pygmaea, syn. Eurynorhynchus pygmeus) a jeho roztomilá ochmýřená kuřátka nechají málokoho chladnými. Charismatický vzhled, prudký úbytek početnosti a vzácnost učinily z tohoto druhu ikonu několika mezinárodních ochranářských projektů i vytouženou položku na seznamu amatérských pozorovatelů ptáků – „ptáčkařů“.

Na záchranu jespáka lžícozobého bylo vynaloženo nemalé mezinárodní úsilí.1) Ale bude to stačit u populace, která celosvětově čítá pouhé tři stovky jedinců? Navíc případ jespáka lžícozobého je jen špičkou ledovce mnohem rozsáhlejšího problému.

Jedinečný bahňák

Z 245 druhů bahňáků v tradičním pojetí skupiny2) žijících v rozličných prostředích po celém světě jespák lžícozobý jednoznačně vyniká vzhledem. Od nejpříbuznějšího, relativně hojného a jinak celkově podobného jespáka rudokrkého (Calidris ruficollis) se liší na první pohled zobákem, který nemá mezi bahňáky obdoby. Podobnost by se našla pouze u jiných ptačích skupin: kolpíka bílého (Platalea leucorodia) a lžičáka pestrého (Anas clypeata). O evoluci a funkčních adaptacích zobáku jespáka lžícozobého existuje více teorií, ale doposud není jasno. Jespák lžícozobý hnízdí v prostředí přímořské tundry východní Sibiře, zejména kolem Čukotského poloostrova, kde je každoročně věrný svým hnízdištím. Na zimoviště podniká až 8000 km dlouhou migraci podél asijského pobřeží na různá místa jihovýchodní části kontinentu. Klíčová zimoviště jsou na bahnech přílivových zón v Myanmaru a Bangladéši.

Mizející druh byl téměř vyjeden

Jespák lžícozobý nikdy nebyl hojný. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 2500 hnízdících párů, v roce 2000 již jen na 1000 párů.3) Během dalšího sledování byl zaznamenán ještě prudší pokles početnosti. Mezi lety 2002–2009 se populace zmenšila o dalších 88 % s konečným odhadem 120–220 párů. Z podrobné studie4) na největším tradičním známém hnízdišti – Mejnypilgyno na jihu Čukotky – je zřejmé, že produktivita populace (počet mláďat, která dosáhnou vzletnosti) není vysoká. To však zdaleka nedokáže vysvětlit tak dramatický pokles a problém musí ležet mimo hnízdiště.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie

O autorovi

Vojtěch Kubelka

Mgr. Vojtěch Kubelka (*1989) studuje Ph.D. na katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Zabývá se evoluční ekologií a ochranou bahňáků, je koordinátorem Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků (SVOB) v ČR a členem výkonného výboru International Wader Study Group.
Kubelka Vojtěch

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné