Východoasijský opeřený klenot

Na záchranu jespáka lžícozobého bylo vynaloženo nemalé mezinárodní úsilí.¹⁾ Ale bude to stačit u populace, která celosvětově čítá pouhé tři stovky jedinců? Navíc případ jespáka lžícozobého je jen špičkou ledovce mnohem rozsáhlejšího problému.

Jedinečný bahňák

Z 245 druhů bahňáků v tradičním pojetí skupiny²⁾ žijících v rozličných prostředích po celém světě jespák lžícozobý jednoznačně vyniká vzhledem. Od nejpříbuznějšího, relativně hojného a jinak celkově podobného jespáka rudokrkého (Calidris ruficollis) se liší na první pohled zobákem, který nemá mezi bahňáky obdoby. Podobnost by se našla pouze u jiných ptačích skupin: kolpíka bílého (Platalea leucorodia) a lžičáka pestrého (Anas clypeata). O evoluci a funkčních adaptacích zobáku jespáka lžícozobého existuje více teorií, ale doposud není jasno. Jespák lžícozobý hnízdí v prostředí přímořské tundry východní Sibiře, zejména kolem Čukotského poloostrova, kde je každoročně věrný svým hnízdištím. Na zimoviště podniká až 8000 km dlouhou migraci podél asijského pobřeží na různá místa jihovýchodní části kontinentu. Klíčová zimoviště jsou na bahnech přílivových zón v Myanmaru a Bangladéši.

Mizející druh byl téměř vyjeden

Jespák lžícozobý nikdy nebyl hojný. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 2500 hnízdících párů, v roce 2000 již jen na 1000 párů.³⁾ Během dalšího sledování byl zaznamenán ještě prudší pokles početnosti. Mezi lety 2002–2009 se populace zmenšila o dalších 88 % s konečným odhadem 120–220 párů. Z podrobné studie⁴⁾ na největším tradičním známém hnízdišti – Mejnypilgyno na jihu Čukotky – je zřejmé, že produktivita populace (počet mláďat, která dosáhnou vzletnosti) není vysoká. To však zdaleka nedokáže vysvětlit tak dramatický pokles a problém musí ležet mimo hnízdiště.