Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Obří viry a čtvrtá větev života

 |  4. 6. 2017
 |  Vesmír 96, 320, 2017/6

Objev hned několika nových obřích virů znovu rozdmýchal diskuse o tom, zda viry vznikly degenerací buněk dávné formy pozemského života.

V roce 2003 narazili francouzští vědci v měňavkách z vodárny v anglickém Bradfordu na neuvěřitelně velké viry, které se proporcemi vyrovnají menším bakteriím. V průměru měří 0,4 mikrometru, což je čtyřnásobek velikosti viru HIV. Tyčinkovité bakterie Escherichia coli jsou zhruba stejně široké jako obři z Bradfordu a asi pětkrát tak dlouhé. Vědecké jméno Mimivirus dostaly obří viry právě proto, že vzhledem „napodobují“ bakterie.

Jsou viry zdegenerované buňky?

Nebylo to zdaleka jediné překvapení, které nám mimiviry připravily. Impozantní je i jejich dědičná informace. Zatímco virus HIV vystačí s 9 geny, Mimivirus je vybaven více než tisícem genů. To je sice méně než čtvrtina ve srovnání s počtem genů Escherichia coli, avšak víc než dvojnásobek genové výbavy bakterie Mycoplasma genitalium. Bakterie Carsonella rudii vystačí s genomem o 182 genech.

Pozoruhodné je spektrum mimivirových genů. Obsahují například instrukci pro enzymy nutné k syntéze bílkovin. Tradiční viry nic takového nemají, protože podobně jako další životní pochody přenechávají syntézu bílkovin hostitelské buňce. Absence výbavy pro elementární životní pochody je jedním z hlavních důvodů, proč biologové nepovažují viry za skutečné organismy. Máme tedy házet obří viry s jejich „buněčnými“ geny na jednu hromadu s jejich trpasličími příbuznými, jako je HIV? A kde mimiviry ke své krajně nezvyklé kolekci genů vůbec přišly? Mohly ji nasbírat v hostitelských buňkách. Mnohem větší vzrušení však vzbuzuje představa, že geny mimivirů jsou pozůstatkem daleko větších genomů, které patřily jednobuněčným organismům. Znamenalo by to, že viry jsou „zdegenerované“ buňky, které se přizpůsobily parazitickému životu v jiných buněčných organismech a přitom „poztrácely“ značnou část původní dědičné informace.

Čtvrtá větev života

Geny mimivirů jsou v mnoha ohledech zvláštní a 50 až 90 % z nich se nápadně odlišuje od obdobných genů doposud známých forem pozemského života. Proto začali někteří odborníci razit názor, že obří viry jsou pozůstatkem dávné, dnes vyhynulé větve organismů.

Nyní vidíte 39 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné