Jazyk a pořekadla

Zarazilo mne použití čárky mezi podmětem a přísudkem. Poprvé vidím známé pořekadlo napsáno „Únor bílý, pole sílí“. […] Je to věta konstatující prostou selskou zkušenost, že „bílý únor posiluje pole“ (když to takto převedu z češtiny možná ještě obrozenecké do té současnější). Vzpomínám, že můj otec, kdysi vedoucí Občanské záložny v rodném městečku, znal ono pořekadlo v podobě rozšířené o další srozumitelné konstatování: „Únor bílý pole sílí, úspory tě vedou k cíli.“

Lubomír Chládek

Odpověď autorky: Spojení „únor bílý pole sílí“ (nyní píši záměrně bez interpunkce) lze syntakticky interpretovat více způsoby. Etymologicky původní je jistě způsob, který zmiňujete ve svém dopise, tedy že jde o větu jednoduchou, v níž se určitý slovesný tvar „sílí“ shoduje s podmětem „únor“. Další možností je chápat uvedenou konstrukci jako volné bezespojkové spojení dvou vět, z nichž v první je určité sloveso kvůli zachování rytmu vypuštěno, tedy „Únor [je] bílý [a následkem toho] pole sílí.“ S takovýmto způsobem vyjádření se mezi pranostikami, pořekadly a dalšími frazémy setkáváme poměrně často; abychom zůstali v únoru, uveďme „Na Hromnice jasná noc – bude ještě zimy moc“; ještě běžnější jsou případy, kdy je určitý slovesný tvar vypuštěn v obou částech frazému, např. „host do domu – bůh do domu“ nebo „Kateřina na blátě – Vánoce na ledě“. Pravděpodobně pod vlivem konstrukcí tohoto typu došlo v povědomí části mluvčích češtiny k reinterpretaci původní věty jednoduché „Únor bílý pole sílí“ na souvětí „Únor bílý – pole sílí“, což je vyjádřeno zápisem s čárkou nebo pomlčkou. Tento způsob zápisu v současnosti převažuje (v nejnovější verzi největšího českého jazykového korpusu SYN v poměru 171 s čárkou / 31 s pomlčkou / 94 bez interpunkce) a uvedená interpretace vede také k žertovným obměnám jako „Únor bílý – UV šílí“ nebo „Únor rudý – budem chudý“. Jazyk se stále vyvíjí, což často znamená i odklon od historicky původního stavu.

Jana Nová