Autofagie a nemoc

Degradace založená na autofagii je za fyziologických podmínek důležitá pro buněčný vývoj, diferenciaci, stárnutí a buněčnou přestavbu.¹⁾ Porucha regulace autofagie může tyto buněčné funkce narušit. Nejvíce toho víme o úloze autofagie v karcinogenezi, ve vzniku neurodegenerativních chorob a u autoimunitních onemocnění nebo chronických zánětlivých procesů, jako je např. Crohnova choroba.

Nádorová onemocnění

V buňkách nádoru bývá autofagie někdy nadměrně aktivovaná, jindy naopak inhibovaná. Zřejmě záleží na kontextu událostí, jako jsou buněčné mutace, genetická alterace, aktivace/inhibice signálních drah a množství buněčného stresu.

V normálních buňkách představuje autofagie spíše protinádorový mechanismus, neboť napomáhá odstraňovat abnormální intracelulární proteiny. Naopak v buňkách nádorových může podporovat nádorový růst tím, že buňkám umožňuje adaptaci na přežívání v metabolicky náročném mikroprostředí nádorové tkáně. Četné studie také ukazují, že defektní autofagie vede k narušení degradace buněčného obsahu, k indukci oxidativního stresu, k poškození DNA, ke genové nestabilitě a zánětu, čímž poskytuje ideální podmínky pro nádorovou transformaci buněk.²⁾

Zaměříme-li se na nedávné studie in vitro a in vivo v preklinických modelech, řada z nich naznačuje možnost využít modulaci autofagických drah ke zvýšení efektivity protinádorové terapie.