UV záření v Antarktidě

Ozon je tříatomová molekula kyslíku. Nejvyšší koncentrace ozonu se v jižních polárních oblastech vyskytují zpravidla ve výškách mezi 15 a 25 km, v ozonosféře. Ozon vzniká působením ultrafialového záření na běžné molekuly kyslíku (dvojatomové), po svém vzniku ale také ultrafialové záření velice intenzivně pohlcuje. Oba tyto procesy brání pronikání ultrafialového záření (zejména s vlnovými délkami pod 315 nanometrů) do hlubších vrstev atmosféry, a tím chrání před jeho nepříznivým vlivem vše živé.

Od osmdesátých let minulého století je nad Antarktidou pozorována téměř každoročně poměrně výrazná anomálie množství celkového ozonu. Říká se jí antarktická ozonová díra. Zpravidla v srpnu začne množství celkového ozonu nad Antarktidou klesat. Poklesy trvají až do přelomu září a října, kdy bývá ozonová díra nejvýraznější. Není to ovšem žádná díra v pravém slova smyslu. Je to skutečně jen oblast s anomálně nízkým množstvím celkového ozonu. Během listopadu se pak ozonová díra vyplňuje a postupně zaniká. Antarktická ozonová díra je tedy sezonní jev, který se nad touto oblastí opakuje vždy během antarktického jara.