„Svraštělé váčky“ a raná evoluce
| 6. 4. 2017Mají v dnešní době, kdy dokážeme pomocí molekulárně-biologických technik sekvenovat, analyzovat a do evolučního stromu zařazovat druhy podle pořadí bází v DNA jako na běžícím pásu, ještě nějaký význam klasické fosilie? Nebo máme lepší šanci odhalit evoluční minulosti dnešních skupin studiem jejich příbuzenských vztahů, podobností a odlišností? Jak naznačuje nedávný nález na nalezišti Zhangjiagou z jižní Číny, dokonce i v době molekulární mají zkameněliny pořád co říct.1)
Možná si ještě vzpomenete ze středoškolských hodin biologie, že se všichni dvoustranně souměrní živočichové (tj. všichni mnohobuněční živočichové vyjma bazálních houbovců, žebernatek, vločkovců a žahavců) dělí na dvě velké skupiny. První velkou větví dvoustranně souměrných živočichů jsou prvoústí zahrnující členovce, kroužkovce, měkkýše a většinu zbývajících skupin řazených tradičně mezi „bezobratlé“. Druhou jejich velkou větev tvoří druhoústí, kteří vedle strunatců, dělících se na obratlovce, vakovité sumky a kopinatce, zahrnují také polostrunatce, ostnokožce a patrně ještě několik menších skupin. Na rozdíl od mnoha dílčích překvapení toto základní dělení pořád platí. Méně jasné jsou ovšem vzájemné vztahy jednotlivých evolučních linií náležejících do prvoústých a druhoústých a zejména možná podoba jejich společných předků.