Levhart v ohrožení navzdory svým kvalitám

Levhart je elegantní zástupce velkých koček, který dokáže žít skrytým způsobem života ve velmi rozmanitých prostředích. Jeho relativní ekologická plasticita z něj činí jednu z nejúspěšnějších kočkovitých šelem vůbec, o čemž svědčí rozsah jeho areálu. Detailní zhodnocení historického a revidovaného současného rozšíření nás však nutí k zamyšlení nad předchozím souvětím. Historický areál levharta patrně zahrnoval přibližně 35 milionů km², ale ten aktuální jen 8,5 milionů km², takže se vyskytuje asi na čtvrtině svého původního rozšíření, přičemž pouhých 17 % oblastí současného výskytu požívá nějaké formy ochrany. Levharti jsou loveni jako „škodná“ nebo pro trofeje, ale nejzásadnější je úbytek jejich prostředí a jeho fragmentace. Vůbec nejhorší bilanci vykazují v tomto směru čtyři asijští levharti (mandžuský, čínský, indočínský a arabský), kteří zmizeli z 94–98 % svého původního rozšíření. Úbytek levhartů je větší v Asii, ale při bližším pohledu zjistíme, že třeba severní Afrika je prakticky bez levhartů.

Je vhodné dodat, že pro řadu konvenčně uznávaných poddruhů existují prosperující záchovné programy, u kterých se čím dál častěji plánuje či připravuje podpora divokých populací o odchované jedince. Chovný program se snad konečně rozjíždí i u levharta jávského, kterého zbývá ve volné přírodě okolo 250 jedinců (v lidské péči je evidováno cca 50 jedinců) a o kterém od roku 2001 opakovaně zjišťujeme, že je velmi osobitý jak morfologicky, tak geneticky, protože představuje sesterskou linii ostatních asijských levhartů (vyjma arabského, který je příbuzný africkým levhartům).

PeerJ 4:e1974, DOI: 10.7717/peerj.1974

Journal of Zoology, DOI: 10.1111/jzo.12348