Hvězdné kolébky

Portrét mléčné dráhy vytvořený kamerami Herschelova kosmického teleskopu vypráví příběh vzniku hvězd v naší Galaxii a současně příběh dosud největší z vesmírných observatoří.

Obraz je jako mozaika složen z mnoha snímků, přesto však zachycuje jen malou část Mléčné dráhy. Na šířku zabírá pouhých dvanáct stupňů neboli jednu třicetinu onoho mlhavého pásu, který obepíná severní i jižní oblohu kolem dokola. Již od počátku 17. století, kdy Galileo Galilei namířil na oblohu první dalekohled, víme, že Mléčnou dráhu viditelnou prostýma očima tvoří hvězdy, jež našemu nedokonalému zraku splývají dohromady a vytvářejí iluzi mlhy či svítícího plynu. Později přišli astronomové na to, že Mléčná dráha skutečně obsahuje i oblaka molekulárního plynu a prachu, ale ta většinou spíš stíní.

Víme také, že v temnotě nejhustších závojů plynu a prachu se rodí nové hvězdy. Herschelova kosmická observatoř zaznamenávala dlouhovlnné infračervené záření, které těmito závoji dokáže proniknout a přinést nám informaci o tom, co přesně se v takových místech děje.

Tepelné záření

Observatoř, astronomy zkráceně titulovaná Herschel, startovala do vesmíru 14. května 2009 v tandemu s Planckovou vesmírnou observatoří pomocí rakety Ariane 5 z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Vědecká pozorování započala v září téhož roku a trvala téměř čtyři roky. Hlavní přínos spočívá v mimořádné rozlišovací schopnosti a citlivosti, díky níž Herschel rozdílem třídy překonal předchozí infračervené družice mapující oblohu (IRAS, ISO, Spitzer, Akari). Byl totiž vybaven největším teleskopem dosud do vesmíru dopraveným. Borosilikátové zrcadlo o průměru 3,5 metru soustředilo dvakrát více záření než zrcadlo slavnějšího bratrance – Hubbleova teleskopu. Teprve koncem příštího roku (2018) by se měl novým rekordmanem stát Webbův kosmický teleskop se sběrnou plochou ještě dokonce dvanáctkrát větší (více Vesmír 95, 230, 2016/4).