Mezinárodní styl v Camden Medical Center v Singapuru

Promluvme o něčem povrchním. Promluvme o vnějším povrchu budov, o stylu jejich pláště.

Během dvacátých a třicátých let 20. století vytvořili Le Corbusier a mnozí další architekti všechny stylové prvky toho, co se později nazývalo „international style“, mezinárodní styl. I v českém prostředí stojí dodnes mnoho set a možná i tisíce domů v tomto slohu. Poznají se snadno, mívají plochou střechu, bezozdobné rovné průčelí, bývají obloženy kachličkami, častěji jsou však omítnuty, nečlení je obvykle běžná okna jedno vedle druhého, ale zpravidla takzvaná okna pásová. Řadí se k obdivované ­a ­často vzpomínané první republice. V Praze, Brně i jiných českých městech mají mnozí možnost bydlet v těchto domech, a zakoušet tak zbytky optimistického naladění, jež se s tímto stylovým projevem pojilo.

Pod pojmem „optimistické naladění“ si nepředstavujme pouhý stylový kabát domů, s tímto projevem byla spojena určitá vize, představa, zlý jazyk by jistě řekl ideologie, která se snažila tuto modernistickou architekturu prosadit, a tím též proměnit celý svět – jak se laskavý čtenář dovtípí, změnit k lepšímu, jak jinak. S názvem internacionální, mezinárodní – a skutečně takový do velké míry i byl – neměl a dosud patrně nemá nikdo problém. Elity byly vždy mezinárodní a „international style“ cílil především na nové městské elity.