Potenciálně inteligentní život klonálních rostlin

Není žádnou novinkou, že rostliny dokážőu navzájem komunikovat a sdílet informace. Asi nejznámějším způsobem dorozumívání je vypouštění těkavých látek do vzduchu či půdy. Také houbová vlákna často vypomáhají k čilé komunikaci mezi jedinci stejného či odlišného rostlinného druhu. Výběžkaté klonální rostliny, které mohou formovat klony o mnoha desítkách propojených jedinců (ramet), mohou využívat nejen zmíněné kanály komunikace, ale také mohou pomocí výběžků (stolonů či rhizomů), které propojují jednotlivé ramety, komunikovat mezi sebou a navíc tajně, bez možnosti být odposloucháván jinými, na síti nepřipojenými jedinci. O této schopnosti jsem již psal (Vesmír 86, 688, 2007/11) a konstatoval jsem, že komunikace mezi rametami pomocí intranetu by mohla poskytnout klonálním rostlinám výhodný informační náskok.

Epigenetická paměť jetele

Na myšlenku, že by klonální rostliny mohly být chytřejší, než jsme si doposud připouštěli, mne přivedl výzkum na jeteli plazivém. Jetel je velmi kosmopolitní druh, který se nachází v rozmanitých podmínkách a v různém prostředí. S kolegy jsme pěstovali klon jetele v podmínkách, kdy část rostlin vždy zhruba jednou za týden zažila intenzivní sucho až na samé hranici únosnosti. Poté jsme zavadlé rostliny na pokraji smrti zalili, nechali je vzpamatovat a růst v ideálních podmínkách, dokud jsme na ně opět neseslali extrémní sucho. Takto jsme rostliny jetele trápili několik měsíců.

Jiná skupina rostlin měla větší štěstí, neboť té jsme zařídili z hlediska vlhkosti optimální podmínky po celou dobu jejich růstu. Po několika měsících jsme všechny rostliny nařízkovali, jejich ramety přesadili do vlhkostně optimálních podmínek a sledovali, jak si nově vznikající klony povedou. Rostliny pocházející z periodicky vysychajícího prostředí nás překvapily, neboť rostly jen velmi opatrně, a to i po několika měsících, přestože měly všeho dostatek.