Pestrý svět motýlů

Předek dnešních motýlů disponoval pravděpodobně třemi typy fotoreceptorů s maximální citlivostí v ultrafialové, modré a zelené části světelného spektra. Postupně se z původních tří typů vyvinulo mnoho dalších a u dnešních druhů motýlů je dobře známá velká rozmanitost v počtu i citlivosti jednotlivých typů fotoreceptorů, někdy doprovázená rozdíly mezi pohlavími. Pei-Ju Chen s kolegy z laboratoře K. Arikawy se zaměřil na komplexní prozkoumání zrakových vlastností složeného oka australasijského zástupce čeledi otakárkovitých Graphium sarpedon. Přibližně dvě stě samců podrobil fyziologickým, anatomickým a molekulárněbiologickým analýzám, aby odhalil počet různých typů fotoreceptorů v oku, jejich spektrální citlivost či jejich uspořádání na sítnici. Kromě mnoha dalších zajímavých výsledků došel k závěru, že studovaný motýl disponuje přinejmenším patnácti odlišnými typy fotoreceptorů. Tím se stal rekordmanem mezi dosud prostudovanými zástupci hmyzu a téměř vyrovnal absolutní známý rekord mezi živočichy, který by měl držet korýš strašek paví (Odontodactylus scyllarus) s celkovým počtem až šestnácti různých fotoreceptorů (i když z hlediska rozlišování jednotlivých barev je jeho zrak poměrně nedokonalý – viz rovněž Vesmír 89, 670, 2010/11). K čemu ale taková diverzita, zvlášť když pro plnohodnotné barevné vidění stačí jiným motýlům pouhé čtyři typy fotoreceptorů? O tom se autoři mohou pouze dohadovat, ale evoluce dalších jedenácti fotoreceptorů bude mít pravděpodobně důležitý ekologický význam a na základě některých dalších studií se lze domnívat, že možná spočívá v neomylném rozpoznávání pohlavních partnerů stejného druhu.

DOI: 10.3389/fevo.2016.00018