Mikrobibliotéka

1936:

Počet ročně vytištěných knih ohromně stoupl. Vědecký badatel nemusí (ale měl by) čísti beletrii, ba nemusí se starati ani o vědecké knihy jiných oborů. Ale i když se omezí na vlastní obor, sotva může přečísti jen zlomek toho, co v něm bylo publikováno. Knih přibývá tolik, že si soukromník dobře rozvažuje, kam až může svou knihovnu rozšiřovati, a veřejné knihovny žádají stále větší a větší ubikace. Již v r. 1865 AngličanSimpson navrhl fotograficky zmenšovati knihy a dokumenty, aby rozsah knihoven a archivů nebyl tak veliký. Bruselský bibliografický ústav přijal již před 28 lety návrh, aby vědecká pojednání a knihy byly ve zmenšeném měřítku fotografovány. Zmenšení může býti od 50 až do 200násobného. Čtení se může díti epidiaskopem, anebo, jsou-li fotografie na filmech, projekčním přístrojem. V Kalifornii užívají v E. Huntington Library metody L. Bendiksona, zhotovujíce zmenšené fotografie na filmu, které pak čtou v preparačním mikroskopu. Prof. G. van Iterson v Delftech (Holandsko) fotografuje knihy ve zmenšeném měřítku a reprodukuje pak fota na lesklý papír. Na papír 13 × 18 reprodukuje 18 stránek z knihy. Kniha o 360 str. vejde se tedy na 20 listů fotografického papíru. Ke čtení konstruoval van Iterson jakousi složenou lupu. Jsou mnohá klasická díla, kterých již nelze koupiti. Ty je možno míti aspoň ve zmenšených reprodukcích. Ale i některé drahé knihy moderní, zvláště obrazové, vyplatí se míti v mikroreprodukci. Bude to také úspora místa v knihovnách.

(Vesmír 15, 8, 1936/1)

2016:

Co by asi anonymní autor osmdesát let starého textu říkal současnosti, v níž je problém skladování informací zásluhou digitalizace zdánlivě vyřešen, ale data přibývají takovou rychlostí, že ani obrovská datová centra nebudou brzy stačit? Ve vývoji jsou nové technologie, hned několik týmů pracuje např. na ukládání informací do DNA. Chris Church z Harvardu do ní uložil celou svou knihu Regenesis: How Synthetic Biology Will Reinvent Nature and Ourselves (Basic Books, 2012) i s obrázky, jiné metody kódování vyvíjí například Evropský ústav pro bioinformatiku (EBI) nebo společný tým Washingtonské univerzity a Microsoftu. Do milimetru krychlového DNA lze teoreticky zapsat stejné množství dat jako na milion terabajtových pevných disků.

-ov-