Sociální mikrobiom

Je všeobecně známé, že dětské trávicí trubice jsou často nakaženy od matek potenciálně škodlivými (Helicobacter pylori), nebo naopak užitečnými mikroorganismy (Lactobacillus sp.). Společně žijící skupiny živočichů si mohou navzájem vyměňovat mnohem více bakterií, plísní a prvoků, než by se na první pohled zdálo. Lidé a jejich psi sdílejí třeba většinu kožních mikrobů. Kmeny paviánů lze od sebe dobře odlišit podle jejich střevního mikrobiomu. K tomu stačí trocha toho „terénního“ výzkumu – sběr exkrementů a upřímná snaha najít pod mikroskopem nebo při genetické analýze biomarkery státních (stádních) příslušníků studované skupiny. (Dobrý nápad i pro migrační proudy. K čemu mít nějaký, často falešný pas, když náš biomarker ve střevech může určit, odkud prcháme. Identifikace v řeckých hotspotech by pak spočívala v odběru příslušného vzorku a svižné kitové analýze.)

Prolínání mikrobiomů je přirozené, vždyť lidé, primáti a vlastně všechna společenská zvířata žijí v oblacích svých kožních výparů, sloupané kůže s bakteriemi a také v oblacích střevních plynů, které přispívají nejen ke skleníkovému efektu (metan), ale po celé generace i k vytváření skupinového profilu střevní mikroflory. Jak moc je ale tento skupinový mikrobiom konstantní a má to i jiné výhody? Nebo naopak jsou „občané“ se stejnou střevní výbavou nějak hendikepováni?

Andrew H. Moeller z Univerzity v Austinu v Texasu strávil se svými spolupracovníky osm let sledováním šimpanzů v národním parku Gombe v Tanzanii. Během období sucha tam šimpanzi žijí víceméně osamoceně, ale v období dešťů vytvářejí větší sociální skupiny k hledání potravy. DNA analýzou exkrementů každého jedince vědci zjistili, že když se šimpanzi více sdružovali, mikrobiomy jednotlivých šimpanzů se začaly navzájem víc podobat. Nebylo to ovšem díky společnému stravování, ale díky užším sociálním (fyzickým) kontaktům, ke kterým šimpanzi a nakonec i lidé mají genetické předpoklady. Jde o kontakty nejen mezi rodiči a mláďaty, ale i mezi nepříbuznými jedinci, žijícími ovšem „pod jednou střechou“. A zdravotní dopad? Čím více jedinců se shlukovalo, tím bohatší byl jejich střevní mikrobiom. A to, jak známo, vede nejen k většímu pocitu bezpečí, ale zvyšuje se i obranyschopnost jejich imunitního systému. Největší imunitně aktivní plochou v těle je totiž právě střevní sliznice, rovnající se u člověka asi třem dvoupokojovým bytům, tj. kolem 200 m².

Moeller A. H. et al.: Sci. Adv., DOI: 10.1126/sciadv.1500997