Počítání hvězd

Na první pohled je každému jasné, že na obrázku je Mléčná dráha. Zdání někdy klame, i když v tomto případě jen trochu. Nedíváme se totiž na fotografii, ale na graf zobrazující vlastně jen technická data získaná sondou Gaia.

Pro světelné znečištění a další projevy vyspělosti naší civilizace mnozí současníci skutečnou Mléčnou dráhu na obloze nikdy neviděli. Díky fotografiím ale všichni známe její nezaměnitelnou podobu. Asijské mýty ji často ztotožňují s představou řeky, evropská kultura, jejíž kořeny sahají do starověkého Egypta, v ní vidí mléko – v Egyptě to bylo mléko kravské, v řeckých bájích pak mateřské mléko Diovy manželky Héry. Galileo Galilei na počátku 17. století pomocí dalekohledu odhalil, že Mléčná dráha je tvořena světlem bezpočtu hvězd, které při pohledu prostým okem splývají dohromady. Teprve ve 20. století jsme pochopili, že jde o Galaxii – „hvězdný ostrov“, jenž má tvar tenkého disku a my jej pozorujeme zevnitř jako zářící pás táhnoucí se oblohou.

Galaxie obsahuje i oblaka plynu a prachu. Ta však většinou naopak stíní a vytvářejí v Mléčné dráze tmavé oblasti a skvrny, v některých místech ji rozdělují na více proudů. Pokud plyn svítí, pak nejčastěji červenou barvou, již vydávají excitované atomy vodíku.

Nic z toho ale na obrázku není – žádné barvy, žádná oblaka svítícího plynu, žádná stínící temná mračna, dokonce vlastně ani žádné hvězdy. Vidíme totiž graf se zaneseným počtem hvězd v našem okolí. A protože jsou jeho osy kalibrovány v galaktických souřadnicích, výsledek nutně připomíná Mléčnou dráhu – většina hvězd v našem okolí se koncentruje do roviny Galaxie; hvězdy, jejichž světlo pohlcují temná oblaka, se v grafu neobjeví. Tím vzniknou prázdná místa, jimiž se existence temných oblaků nepřímo prozradí. V grafu jsou zachycena také Magellanova mračna. Trpasličí galaxie, jež jsou satelity Mléčné dráhy. Výrazné světlé body v okolí roviny Galaxie představují kulové hvězdokupy a některé jasnější vzdálené galaxie.