Magnetem přitažený běžec

Sledoval sportovní přenosy a nevěřil tomu, co říká středoškolský profesor. Dnes je z něj špičkový fyzik, hledající cesty k prodloužení života či uskladnění elektřiny. To vše je podle Jiřího Tučka z olomouckého Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů ukryto v titěrných částečkách hmoty – nanočásticích.

Zní zvon. Závodníci vbíhají do posledního kola a čtrnáctileté srdce Jiřího Tučka zvyšuje výkon. Oči fascinovaně upíná ke zběsilému úprku časomíry. Ne pro sportovní zážitek, ale pro čísla samotná. Jiří je miluje. Matematika je jeho vášeň. Sbírá složité příklady a v jejich řešení tříbí své nadání. „Věnoval jsem se jim po večerech, někdy i místo toho, abych se učil češtinu nebo zeměpis,“ vzpomíná dnes na okamžiky prokrastinace. Obrátky to získalo na gymnáziu, kde mu osud přihrál do cesty skvělého fyzikáře. Zpestřoval výklad historkami, ilustrujícími probíranou látku. Když probírali kinetiku vrhu tělesa, udělal ze studentů dobyvatele středověkého hradu, mající spočítat, jak kanonem dobývanou pevnost trefit. Jakmile příklad vypočítali, začal to komplikovat vanoucím větrem a nakonec přidal dřevěnou improvizovanou hradbu, kterou prý obránci stačili po posledním výstřelu zbudovat a dělo ji má překonat. „To byl pro můj zájem o fyziku mohutný hnací motor a učitel to věděl.“

Jednou, když probírali elektromagnetické jevy, dozvěděl se Jiří Tuček, že kolem elektrického vodiče existuje magnetické pole. Nevěřil tomu, ale když mu pedagog jev po hodině soukromě demonstroval s magnetkou, která se při zapojení elektřiny do vodiče odchýlila od geomagnetického zemského pólu, bylo o jeho dalším směřování rozhodnuto.

Zapuštění kořenů

Jakmile dostudoval aplikovanou fyziku (z pěti spolužáků studia dokončil jediný), byl opět na rozcestí. V kapse nabídky na práci v optickém průmyslu či v technologické firmě v oboru kvantové mechaniky, ale v hlavě dojem, že to není nic pro něj. Tehdy za ním přišel ředitel olomouckého výzkumného centra prof. Radek Zbořil s nabídkou. Před dvěma lety tam začali studovat nanočástice oxidů železa se zajímavými magnetickými vlastnostmi. Uměli je sice sledovat, ale měli ještě daleko k pochopení, proč nanočástice mají právě takové magnetické vlastnosti a jak je lze měnit, aby mohli vyvinout materiály přímo pro konkrétní použití. Tuček na nabídku spolupráce kývl a nerozmyslel si to ani poté, co jej prof. Zbořil upozornil, že na univerzitě ani v Česku se této problematice ještě nikdo důsledně nevěnoval. Ideální motivace, která mu umožnila v milované Olomouci zapustit hlubší kořen.

Patent

Jeho oborem se staly částečky hmoty, proti nimž je kapka mlhy jako obrovský oceán; prostředí, které se měří na atomy. Jedním z prvních materiálů, které začal studovat, byly nanočástice elementárního železa. Připravují se za vysokých teplot žíháním sloučenin železa ve vodíkové atmosféře V tomto redukčním prostředí reaguje vodík s kyslíkem za vzniku vodní páry, kterou vědci odsají a zůstává vysoce reaktivní (nulamocné) železo.