Pojď budovat

Historicky největší přesun obyvatelstva na našem území, tak lze charakterizovat události v bývalých Sudetech mezi léty 1945 a 1952. Krom relativně dobře zmapovaného vysídlení 2,9 milionu Němců a Maďarů obsahuje i méně známou kapitolu osidlování „uvolněných“ oblastí 1,3 milionu lidí z vnitrozemí a asi 200 tisíci Čechů a Slováků ze zahraničí. Věnuje se mu německý historik Andreas Wiedemann v pozoruhodně podrobné, avšak čtivé knize Pojď s námi budovat pohraničí.

Wiedemann, žijící v Praze, epizodické práce svých předchůdců propojuje velkým množstvím prostudovaných archivních pramenů, mnohdy dosud nezveřejněných. Vypráví příběh mimořádně složitého propletence motivací jednotlivců i politických uskupení, který měl vliv i na to, že v prvních poválečných – a na dlouhou dobu i posledních svobodných – volbách získali komunisté větší procento hlasů v bývalých Sudetech než ve vnitrozemských regionech.

Znovuosídlení sudetských oblastí začalo roku 1945 a s určitou setrvačností dobíhalo v padesátých letech. Nikdy se jím nepodařilo početně nahradit úbytek odsunutého obyvatelstva (počet obyvatel bývalých Sudet dosáhl nanejvýše 2/3 předválečného stavu), což souvisí se zánikem 70 tisíc živností a 8 tisíc továren. Usídlením v nových oblastech vznikla společenství lidí s různorodými sociálními a kulturními kořeny, jež postihovaly specifické a dnes málo uvědomované problémy. Dědictví toho si Česko nese dodnes. Díky Wiedemannově knize lze studovat příčiny a ptát se, proč se k tak komplexní studii neodhodlal dříve některý z českých historiků.