Omne animal ex ovo?

V roce 1651 napsal anglický lékař William Harvey ve své knize Exercitationes de generatione animalium, že „všechna zvířata, včetně těch rodících živá mláďata, člověka nevyjímaje, se vyvíjejí z vajíčka”. Harveyho životopisci Robertu Willisovi připadala věta příliš košatá a v roce 1847 ji předestiloval v latinský bonmot „omne animal ex ovo“, čili „každý živočich je z vajíčka“. Harvey byl o existenci savčího vajíčka skálopevně přesvědčen, i když sám je nikdy neviděl. To se povedlo až estonskému Němci Ernstu Karlu von Baerovi v roce 1826, když na univerzitě v dnešním Kaliningradu zkoumal vaječníky feny.

Za sto devadesát let výzkumu savčího vajíčka nepřišli biologové na nic, co by ubralo harveyovskému bonmotu na platnosti. V živočišné říši neodhalili způsob pohlavního rozmnožování, který by se obešel bez samičí pohlavní buňky.¹⁾ Zásada „omne animal ex ovo“ platí i pro pestrou škálu biotechnologických postupů včetně klonování. Ovce Dolly se narodila ze zárodku vzniklého podstrčením jádra tělní buňky dospělé ovce do vajíčka zbaveného jeho vlastní jaderné dědičné informace.

Když biolog Anthony Perry z University of Bath na tiskové konferenci o úspěších svého týmu prohlásil: „Může to znamenat, že jednou vytvoříme embrya z jiných buněk (než vajíček, pozn. autora) – možná z tělních buněk, například z buněk kůže,“ mohlo se zdát, že „vaječnému bonmotu“ zvoní hrana. Titulky novin a webů byly ještě kategoričtější. Například britský The Telegraph informoval o Perryho objevu pod titulkem: „Děti bez matek jsou možné poté, co vědci vytvořili živé potomky, aniž by k tomu potřebovali samičí vajíčka.“

Opravdu jsou vajíčka ve světle publikace²⁾ Perryho a spol. v Nature Communications zbytečná?