Hypnotický vliv kukačky na vrabce

1896:

Vypravovaly se z přírody příběhy, kde had svou oběť okem omámil, aby mu neunikla. Řada podobných dokladů z živočišstva figuruje i v moderních lékařských časopisech, ale protože tu běží o události nad míru řídké, ojedinělé, nelze je tak snadno kontrolovati a trochu nedůvěry nebude asi na škodu. Leč na posledním výročním shromáždění spolku „Société d’hypnologie et de psychologie“, odbývaném v červenci (20. VII.) v Paříži, vytasil se s podobným pozorováním Caustier. On popírá na základě fakt jím jmenovaných, že by kukačka neměla pudu mateřského. Zvláštním vlivem hypnotickým suggeruje vrabci, v jehož hnízdo vložila své vejce, aby je vyseděl. Za tím účelem sídlí v nejbližším okolí vrabčího hnízda po celou tu dobu, pokud pták na vejcích sedí. Že je tomu tak, vysvítá z tohoto fakta: vloží-li do hnízda vrabčího kukaččino vejce člověk, nikoli samička kukačky, vyhodí je vrabec z hnízda. Kukačka však působí suggestivním vlivem na vrabce, že vetřelce přijme, teplem těla svého hřeje, třebas tím trpěla jeho vlastní generace, kterou v době, když se pískle ze skořápky prolomí, kukačka zobákem usmrcuje. Autor soudí, že tu individum užívá za účelem zachování rodu zvláštního vlivu suggestivního. (La semaine médicale, 1896, č. 36.)

-ý- (Vesmír 26, 35, 1896/3)

2016:

Kukačka je pravděpodobně světový rekordman co do počtu i pestrosti pověr o ní tradovaných (Vesmír 90, 626, 2011/11). Představa o „hypnóze“ mohla snadno vzniknout z pozorování samic kukaček před kladením. To samice skutečně „sídlí“ na vyvýšeném místě v koruně stromu a „hypnotizuje“ místo, kde se hostitelské hnízdo ukrývá. Účelem upřeného pozorování z takového posedu však není mentálně obalamutit hostitele. Kukačka prostě číhá na vhodnou chvíli, kdy hostitelé nejsou doma, a pak slétá k hnízdu – nejdříve zkontrolovat jeho obsah a následně do něj naklást. Hostitelé skutečně někdy jsou schopni poznat cizí vejce, ale vyhazují je nejen, když je „zanese“ člověk; právě kvůli odmítání odchylně zbarvených vajec, která přirozeně nakladly kukačky, vznikly proslulé mimikry kukaččích vajec (Vesmír 79, 283, 2000/5). „Vlastní generace“ hostitele pak není zahubena samicí, ale mládětem kukačky, které vejce či holata vytlačí (Vesmír 89, 238, 2010/4). První nezvratné fotografické důkazy tohoto chování vyšly tiskem až šest let po článku o kukaččí hypnóze (Westell W. P., The early life of the young cuckoo, Thomas Burleigh, London 1902). Nakonec dlužno poznamenat, že kukačka vrabce, ať už domácí nebo polní, pravidelně neparazituje a podle všeho jde o nevhodné hostitele.

Tomáš Grim