Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Nie, neverím vo večný život, ale...

 |  7. 1. 2016
 |  Vesmír 95, 52, 2016/1

Ani tento rok sa udeľovanie Nobelovej ceny nezaobišlo bez istej kontroverzie. Nobelovu cenu za chémiu udelili trom vedcom z oblasti molekulárnej biológie a ohlasy na to, nielen pozitívne, nedali na seba dlho čakať.

Nemala by sa Nobelova cena za chémiu udeľovať predovšetkým chemikom? Samozrejme, mala. No fakt, že túto cenu udeľujú aj biológom či fyzikom, len poukazuje na to, že chémia sa stala neoddeliteľnou súčasťou mnohých vedných odvetví – na čo môže byť právom pyšná. Za vedecký prínos ju v decembri dostali molekulárni biológovia Tomas Lindahl, Aziz Sancar a Paul Modrich. Títo traja vedci výrazne prispeli k porozumeniu mechanizmov, ktoré slúžia na udržiavanie stability genetickej informácie v bunkách. A my sa bližšie pozrieme na životný príbeh prvého laureáta.

„Musíte mať fantáziu, aby ste robili vlastný originálny výskum, nielen to, čo robia všetci ostatní.“

Tomas Robert Lindahl, ktorý sa narodil 28. januára 1938 vo švédskom Štokholme, študoval medicínu na tamojšom Inštitúte Karolinska. Popri medicíne sa však čoraz viac zaujímal o vedecký výskum a neskôr dospel k veľmi riskantnému rozhodnutiu, že sa nestane lekárom, ale laboratórnym vedcom. K skúmaniu poškodenia a opráv deoxyribonukleovej kyseliny (DNA) sa prepracúval postupne.

Už počas postdoktorandského štúdia na Princetone mal za úlohu venovať sa stabilite transferovej ribonukleovej kyseliny (tRNA) skupiny molekúl, ktoré sa podieľajú na vzniku aminokyselinového reťazca v procese translácie. Tam sa začal zamýšľať aj nad problémom stability DNA. V tom čase panovalo všeobecné presvedčenie, že DNA je neobyčajne stabilná molekula. Keď však Lindahl pozoroval rýchlosť, akou sa tRNA rozkladá v laboratóriu, nemohol uveriť, že by DNA bola taká stabilná, ako si všetci mysleli. Nikto sa však téme stability DNA nevenoval, preto sa aj Lindahl rozhodol túto myšlienku odložiť a vrátil sa k nej až po 2-ročnom postdoktorandskom štúdiu na Rockefellerovej univerzite.

Po návrate do Švédska a založení vlastnej výskumnej skupiny dokázal, že DNA je nestabilná, môže byť poškodená v bunke bez nevyhnutného zásahu z vonkajšieho prostredia a postupne začal odkrývať jednotlivé kroky molekulárneho mechanizmu, ktorým si bunky opravujú genetickú informáciu.

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie
RUBRIKA: Nobelovy ceny

O autorovi

Michaela Vaškovičová

Mgr. Michaela Vaškovičová je studentkou prvního ročníku programu Vývojová a buněčná biologie doktorandského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Vaškovičová Michaela

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné