Kde trou se naši úhoři?

1906:

Otázku tuto řešil s úspěchem dr. Petersen z Kodaně, jenž v posledních dvou letech pátral po larvách úhořích, kteréž odkryty byly v malé rybce, známé dosud jako Leptocephalus brevirostris, kteráž do nedávna byla známa jen z moře Středozemního. Soustavným lovením v severních mořích a pokračováním odtud až do moří jihozápadně od Irska zjištěno, že Leptocephalus žije pelagicky a nevyskytuje se ani v řekách, ani v moři Východním, ani v Skageraku nebo moři Severním ani v chladnějších pásmech Atlantického oceánu severně od ostrovů Farských. Nejbližší trdlo úhořů našich řek hledati jest v takových hloubkách Atlantického oceánu, v nichž po celý rok stejnoměrná a vyšší teplota panuje. A taková místa jsou právě jihozápadně od Irska, kde na udržení teploty valně příznivý vliv má Golfský proud.

Kf. (Vesmír 35, 70, 1906/6)¹⁾

2016: 

Formulace „odkryty byly v malé rybce“ otázku tuto neznamená, že by snad úhoří larvy parazitovaly v jiné rybě. To jen ichtyologové dlouho nemohli přijít rozmnožování úhořů na kloub. Až koncem 19. století (mezi roky 1886 a 1896) francouzští a italští vědci zjistili, že Leptocephalus brevirostris není samostatný druh, ale právě larva úhoře. Ještě později se ukázalo, že „jihozápadně od Irska“ znamená nějakých 5000 kilometrů od irského pobřeží: Sargasové moře coby trdliště úhořů říčních odhalil až dánský badatel Johannes Schmidt, který výsledky svých pozorování publikoval mezi roky 1912 a 1922.

Ondřej Vrtiška